Beskyd, to je tradiční konec první části sezony a takové zúčtování. Především je to ale vždy super akce s hojnou týmovou účastí, takže by se člověk táhl přes celou republiku snad i se zlomenou nohou. To sice nemám, ale trochu mě zas bolí koleno, nicméně po Alpách mám tak nějak pocit, že bych asi něco měl zajet. To se jen utvrdí tím, že nějak nevím s kým jet, skupina B žádný plán nemá a nebo už nejsem její součástí, Žába si má zajet A závod a Vláďu nechci zbytečně brzdit.
Slíbím aspoň Žábovi pomoct v nájezdu na Kelčák a tím mám motivaci držet se trochu vepředu. Plus samozřejmě pud sebezáchovy, ten funguje taky dobře. Na rozjetí je pekelná zima, ale jak se odstartuje o ničem nevím. Brios bez ničeho pod tím se nakonec ukazuje jako dobrá volba a počasí nikde problém není.
Hned po startu se sunu na čelo, pár wattů navíc za to stojí. Na křižovatce ještě Kolíkáč pozdraví úplnou špic, tak se vyvezu, první prudký jdu před něj a pak se nějak bez snahy držet pozici nechám provláčet na Bílý Kříž. Potom sjezd, pozičně za jedna, když to za mnou prasklo a já si nechal dost odlepa, takže nikdo kolem. Ideál.
Stoupání na konečnou se nejede a tak se celý balík nahustí do jednoho chumlu. Já v balíku rozhodně nebudu hledat singularitu a tak couvám vzad, každej ušetřenej watt se bude hodit. Nicméně lidi pořád dost, nejpozději od prvního horizontu je jasné, že to nepraskne a tak navštěvuji úplný chvost a nechávám si to ujet s cílem mít do sjezdu dost místa.
Sjezd klapl dle přání, bez šlápnutí sem v balíku a k tomu zapsán v análu sjezdařského segmentu. Plus zjištění že Dogma je pěkně stabilní i v 88 na rámovce. Pak už se posouvám k Žábovi víc na čelo, abych byl blízko, kdyby bylo třeba. Dávám gel a začínám přemýšlet o wc zastávce. Bohužel nevidím nikoho s kým bych si zastavil a když už se nejede tak, že se rozhodnu zastavit klidně sám, tak přichází nástup a je vyřešeno. Párkrát Žábu posunu dopředu a jinak se nic neděje, naposledy po odbočce a pak mě to vcucne do prostřed a trvá mi se z toho vymotat. Když chci naposled posunout Žábu k čelu, zjišťuju že to nepotřebuje a tak jen zavřu levou stranu ať už se nikdo dopředu necpe. A to už jsme u kostela a za chvíli se jde na Kelčák.
Nějak tak bez ambic to vyjedu dle hesla tady se nerozhoduje a nahoře jsem kousek za Nemim a před Kolíkáčem s HonzouB. Tak to vypadá na pěknou grupu. Sjezd se jede pomalu a mě to nijak nevadí. Dole se zašiju do grupy a čekám co bude. Nikdo po mě nic nechtěl, tak se jen vezu, stejně skupina začala sjíždět čelo a já rozhodne s čelem jet nechci, že jo. Špic ale neodfláknu, to ne, jen se pak zas uklidím hezky dozadu. To jsem asi nemusel, protože kolem přehrady jsem zametal za grupou a i když sem si dával pozor, dalo se to asi projet víc šetrně. I tak ale pod Smrčkem hlásím Kolíkáčovi, že je to super, že sem ještě nešlápl.
Je tu i Ryba, čekám, že za to Nemi vezme a tak se sunu dopředu. Grupa se na Smrčku drolí, já držím v zásadě první třetinu. Je tu i Kamil Ackermann, tak čekám, že to namotivuje Kolíkáče a Nemi bude překvapovat, ale to se neděje. Naopak mě se jede fajn, tak jedu dál dopředu a zůstávám jen s Rybou. Na horizontu vyhodnocuju borce před, že ho asi sjezd neza a tak si ho radši obskočím a jdu do sjezdu. Velká chyba, že jsem nehoukl na Rybu ať jde za mnou. Bohužel tam zůstal a už sem ho neviděl, přitom bychom si asi dost pomohli. Tak snad příště.
Dole chytám pár lidi a nakonec formujeme pěknou skupinu asi 12 kusů. Nejdřív mi to dva odpojí, tak je chvíli zkouším, jestli jako mysleli, že to zalepím, když jedu dlouhou a oni ne. Nakonec to zalepím, ale jedu sám. Pak se to v další stojce zase dělí a to už si hlídám. Ve čtyřech tedy dojíždíme pod Pustevny a já je nechávám jet a řeším gel a pití. Jen slyším jak na někoho řvou “máš 5 minut ztrátu, musíš rubat”. Nevím jak taková informace na 20 min kopci pomůže, naštěstí na mě nikdy neřve.
Jedu si svoje, na dohled borce co rube. Jedeme v zásadě dost podobně, sem tam někoho předjedeme, mě nepředjíždí nikdo. Poslední třetina už bolí, míjím i rubajícího, ale trochu se děsím co mě čeká. Stavím pro pití, za mnou nic oranžového nevidím, tak se pouštím dolů. To by mi šlo, snažím se nějak připravit na dvě Bumbálky a Kasárna, další gel, sjedu dva, tak aspoň nejedu sám. Jak se to ale zvedne, tak mi tempo borce co jede dlouhou přestává vyhovovat a musím ho nechat jet, další kolega jede krátkou a odbočuje.
Musím sám, píšu to Vláďovi, kdyby měl chuť, jedno čůrání by to spravilo, ale to se chce spíš mě. Zbytek týmu si bohužel group track vypnul, tak vím prd,. Můžu se jen ptát, “kdo po mě ide” a představovat si, jak za mnou kolegáčci točí a těší se na obloženou šlapku.
kde jsou, nezbývá tedy než jet a “něco zajet” jak sem si usmyslel.
Celou Bumbálku vidím před sebou skupinu, ale neblížím se, jen předjedu pár lidí co vypadli. Pak sjezd, kde zas ztrácím kolegu co jsme mohli prostřídat, ale nakonec pod Kasárna úplně sám nejedu. Mám docela dost a wc potřeba neustala, Vláďa nečeká, tak jdu čurat.
Zastavím si pod kopcem, přece to nepotáhnu nahoru. Úplně rychlovka to teda nebyla, ale nakonec na pořadí to vliv nemá, kolegu dojedu nahoře a kluka do mě zatím předjel jsem taky ještě v kopci dohnal. Mám dost pití, tak ani nestavím a díky tomu, že jsem Kasárna prohlásil za poslední kopec, jsem to vyjel docela s elánem. Nahoře ještě zahlédnu HonzuB a Kolíkáče ,ale ne u sebe, tak zavrhuji nějaký čekání a jedu dál.
Pak sjezd kde jsem jel spíš opatrně a na rovince pod Bumbalkou si dojel kolegu. Párkrát jsme se prostřídali, ale moc nejel, tempo upadlo, ale ne že bych si ztěžoval. Ale jak se to zvedlo, hned se rozloučil. Já ještě předjel dva lidi, jednoho si vytipoval jako parťáka na dojezd do cíle, ale ve sjezdu jsem ho vytratil. Jet tempo až do Bílý sám pak teda dost bolelo, ale co se dalo dělat, no.
Nakonec 35. ze 120 lidí je na mě asi pěknej výsledek a nejrychlejším můj čas na Beskydu taky potěší, zvlášť když jsem se od Pusteven už moc nesvezl. Tradiční posezení v cíli pak bylo za odměnu, stejně jako tiskovka. Opět se potvrdilo, že Beskyd je nejhezčí maraton u nás, i když po krajině jsem letos moc nekoukal. To je ale asi ze sportovního hlediska dobře.