Notně vyšťavenému ze včerejší Z2 (179 bpm) s Petrem P. mi dnes na vstávání nestačí ani jeden a půl hodiny. Naštěstí se kruháku na Jížu neodjíždí načas, a tak mi nezbývá než vyrazit na dlouhou pouť na sever. Včerejší letní počasí vystřídala mlha a chladno. Nic co by mohlo pokazit veselou náladu silné wobjížděcí grupy, která v maximu čítala snad 13 kusů. Poprvé jako člen jede Dan Štědrý, se kterým se známe z pod Mostu, kde mi pravidelně natahoval držku. Letos bude wobkládání Šlapek zase o něco těžší. S výmluvou na včerejšek na špici ani nešlápnu. Ani není třeba, když je dnes oranžový vlak skoro samá lokomotiva. A tak se čerstvý nechám dovést pod Lukov, kde mi to nedá a držím se Žáby zuby nehty. Vrchařskou prémii paradoxně prohrávám ve štěrkovém sjezdu před posledním zvednutím. Dolomití sebevědomí je dávno pryč a já objímám brzdy. Samozřejmě je dost možné, že by si mě Žába namazal na chleba i do kopce, ale v historiografii žádné coby kdyby neplatí. Ve sjezdu k pumpě se Grep opožďuje po zjištění, že šťastnému nálezci nedobrovolně daroval radar. Tak se ho padesátkou snažím dotáhnout do balíku, když mě z kola nečekaně sestřelí srnka. Kotoul přes řídítka směřuji do měkké škarpy. Potenciální večeře se sebrala a zmizela rychleji než já. Brýle jsou bez nožičky. Já mám nožičky v pohodě, kolo taky, což se hodí, když je to domů ještě pěkná stovka. Hlava bolí, přece jen dostala slušnou ránu. Vypadám asi hrozně, a tak se mě cestou zpět co chvíli někdo ptá, jestli jsem při vědomí. Tož uvidíme zítra, jestli se probudím. Kapr mě chlácholí, že je to jako výhra v loterii. Je prý statisticky nemožné, aby se mi to stalo znovu. Kapři už vědí. Odpolední déšť jsme krásně minuli, ale potoky na silnici ne. A tak s díky přijímám nabídku Dana na odvoz z Jíža až do sprchy. Díky, kluci, bylo to epické!

edit: Podle zoologa Grepa to nebyla žádná srnka, ale laň a navíc pěkná kráva