Královská snídaně a rozchodit nohy na Hrádek ve Varnsdorfu. Tak akorát dojet na náměstí v Kamenici na slavnostní start. Zase zezadu s Vláďou, který hlásí, že jede s námi. A kudla! To už si nebudu určovat tempo já. A studené nohy pěkně bolí, ten start je furt do kopce. Dva oranjes zadky jsou velkou motivací a musím do červených čísel. Stejně to nestačí a lepím to až ve sjezdu, kde jedu hranu. Uff povedlo se, ale tyhle starty nemám vůbec rád. Hákuji Jíťu a ta Vláďu. Je to o hodně náročnější okruh než včera, solidní stojky. Držíme po kupě a roviny rozjíždí Vláďa peklo. Chtěl bych vystřídat, ale moc sil na to nemám. Jíťa znovu zkušeně hákuje a je mi motivací být stále soustředěn, sebemenší chyba by mě vytrestala. Závěr před cílem už se mění v opravdové Peklo, každé sebemenší zvednutí sklonu pořádně štípne, ale závěr Jíťa zvládá brilantně a jednu soupeřku nechává za sebou. Žábova ségra zase potvrdila svoje kvality a dojela něco přes minutu před námi, ale třeba se ještě letos zadaří ji týmovou silou zdolat!
A zase na cyklokrosku a vytočit v klidu nohy v nepoznané krajině. Stálo to za to tenhle víkend, věřím, že Peklo bude pro mě lákadlo i za rok.