Klikáče. V týdnu klikat na historii v naší nekonečné kronice a vybavovat si všechny ty vzpomínky. Tohle prostě nejde vynechat. V úterý a ve čtvrtek se parádně zmastit rychlými průlety v Posázaví. Moc sebevědomí mi to nepřineslo. V pátek a sobotu zase s e-manželkou jen tak motat nohama a nasávat babí léto v krásné české krajině a popíjet chmelový mok pod každým slunečníkem, co potkáme. Dovrší to večerní vinné slavnosti na Mělníku. Jo život je tak barevný!
V neděli si přivstat a začít si holit nohy a tlamu. Nechci tahat ani o chlup více do těch brdků kolem Berounky. S posvátnou úctou leštit retro kolo, ať tam není ani miligram nečistoty. V autě se Žábou se přepnout jen do světa cvrlikajících cvrčků. Snad se to zase podaří a zažiju závodní poblouznění.
No sešlo se to pěkně, konkurence veliká, navíc start okoření první lajna juniorů a moje nezacvaknutí. Tohle nechceš, gumuji si tlamu na konci první grupy. Ještě, že ji mám oholenou. Alžběta a točím to doprava v pěně hlavního balíku směr Nový dům. Uff, ale hezky to štíplo. Teď se to chce nacpat dopředu a sjezd do Městečka absolvovat v přední linii. Ale odvaha mě nepustí, stejně tak narvaná silnice od krajnice ke krajnici. Stejně v tom kopci shořím jako papír. Ostrá pravá, přejezd a jdeme na to.
Bolavých a nikdy snad nekončících 10 minut. Na horizontu pomůže zadní přítlak Čespy, díky kámo! Cítím se provinile, ale hlavě to pomohlo. Rovnáme se do grupy a sjíždíme pomalu, ale jistě, skupinu před sebou, kde koncová světla dělá Luke a mává ručičkou. Sjezd k Berounce v točkách nějaký karambol, prý to klouže. Kolem Rozvědčíka v pokecu s legendou Vitoušem alias Víťou Mužíkem. Táhne nám to Pícha s Peterou, safra, tohle uviset by byl sen. Skryje k Suché jedli, ale ukazují, že na ně nemám. Ještě si v koloně aut doskakují do druhé větší grupy. Včetně Milana Millera, jo s ním jsem taky dříve jezdil …
Mám tu ale Vencu Cafourka, i když není z mé kategorie, tak s ním bych chtěl dojet. Bohužel Luke se loučí, zlaté nohy nechal včera u Kalicha. Žábova ségra jede neskutečný bomby a furt neúnavně tahá naši skupinu. Já jistím ocas s Vitoušem a vzpomínkami na časy minulé. Chvílemi se zdá, že bychom mohli doskočit do té velké grupy před námi, ale je to vždy jen spíše optický klam, když oni jsou v kopci a my letíme po rovině. Bidonuji a rvu do sebe zadní kapsy, ten poslední kopec ze Zbečna chci vyjet důstojně. A nejlépe s Vencou!
Ale ještě je tu magnet k Leontýnské křižovatce, ten mě tedy taky pěkně štípne. Legendární sjezd na Masarykův most a utáhneme tretry. Michal Vyhnálek, Venca Cafourek a Daniel Kůta odskočili a mně to vůbec nechutná. Ale po chvíli se nohy roztočily a mám je furt na dohled. Tenhle kopec mi nějak sedí, není tak prudký a jé letím do odskočeného tria. Tyhle pocity miluji. Jsem u nich a valíme dál. Sjeli jsme našeho Aldu, ale nezalovil. Před námi dvojička, točíme kolotoč, ještě je musíme sjet, vždyť jsme ve čtyřech!
Blíží se cíl, zvolňujeme a bohužel ty dva už nedáme. Na 500 metrech do cíle se kluci zvednou a já jsem dobře nulovej. No nic, spurter ze mě už niky nebude :-) Ale stejně jsem si to moc a moc zase užil, nádherná trať, děkujeme moc Kolbabovcům, když se něco dělá s láskou, je to hned znát!