Tento závod pro mě začal o den dříve, jelikož jsem žil v přesvědčení, že se jede v sobotu. Takže ráno umýt kolo, klasický předzávodní stres, na metro a ze Zličína tam dojet na kole. Měl jsem trochu zpoždění a dojíždím k hospodě v 10:30, z propozic vím, že registrace je do 10:40. Tak si říkám, že už se rozhodli, že to zavřou a jsou všichni na startu…. Dojedu ke startu a ta nikdo, to mi už bylo divný, tak se podívám do kalendáře a tam vidím, že se závod jede v neděli. Zanadávám si a jedu zpátky na metro, aspoň jsem se rozjel a natrénoval trasu příjezdu a vím, že to ráno chtělo vyrazit o půl hodiny dříve…

V neděli dtto to samé, akorát už nemýt kolo a vyrazit o půl hodiny dříve a všechno už bylo tak, jak mělo. Na startu pokec se šlapkama co dorazili, mírné rozjetí a hurá na start. Z profilu jsem měl respekt a nedokázal jsem si úplně představit, jestli to bude jenom těžké anebo fakt těžké. Odstartováno, držím se přední skupiny, sjezd do Městečka byl dobrý a jsem zhruba v půlce balíku, začalo se stoupat a já věděl, že kdybych si docvaknul čelo, asi nějakých 15 m a jel s nimi, tak bych shořel. Zkušenost mi velí se tomuto kroku vyvarovat. Zůstávám tedy ve skupině, co neakceptuje toto tempo. Následuje sjezd v serpentýnách k Roztokům, kde sem měl díky bohu odstup při sjezdu a rychlý reakce. To, co sem viděl, sem vždycky viděl jenom v televizi a říkal si, že tohle bych zažít nechtěl. Pád asi 5 lidí, já to tak tak dobrzdil. Dodřený lidi a to co nechali na silnici jsme přesunuli ke krajnici a po kladné odpovědi jestli jsou všichni ok jsem jel dál. Ještě zastavuju a píšu do skupiny, že to tu klouže ať si daj bacha. Lidi co mají garmin totiž mají spojený zprávy s počítačem. Pokračovali jsme dva, do doby, než nás sjelo čelo druhého balíku. Zrovna jsme stoupali, když se vedle mě objevil Žába a povzbudil mě „hop hop“. Zaháknul jsem to a valilo se. Bylo to skvělý, rovinky se přeletěly, kopce jsem uvysel, ale pořád se mi jelo dobře. V jednu chvíli balík zpomalil až tak moc, že jsem jen na dotočení nohou dojel Žábu, který zrovna jel špic ptal se ho, jestli nechce odjet. Po přečtení jeho reportu vím o co šlo. Zanedlouho se mi však v táhlém kopci ozvaly nohy, chvíli jsem to zkoušel, ale když se přidalo, bylo to už na mě moc. To, co následovalo byl mírný příchod velice tvrdého nárazu do zdi. Posledních 10 km jsem viděl defacto dvojmo, v kopci mě přejížděli lidi krokem, ať s nima jedu, ale já nebyl schopnej ničeho, chtěl jsem jen dojet do cíle. Když mě dojížděl Kolíkáč a hecoval, zkusil jsem zabrat, ale to, co jsem ze sebe vymáčkl, nebylo ani zrychlení. Dojel jsem do cíle zpráskanej jak pes, doufal jsem, že tohle už mám za sebou a z takových stavů jsem se vyjezdil a vyjedl, ale asi ne. Dorazil jsem za pásku, skácel se do příkopu a jedl spadaná jablka co tam vedle mě ležela, jedno bylo nahnilé, ale to mi v tu chvíli nevadilo. Zanedlouho přijel Luk, co mi vnuknul do hlavy myšlenku z jablek na pivo a po dalších 5 minutách jsem se rozhodl si pro něj dojet. Asi hlava chtěla, ale forma hodně nikde a takhle to dopadá no.

Krásný závod, ale pro mě těžký, je skvělý být součástí oranžový party. To závodění je pestřejší, už to není jen samotářské zajetí závodu. Super organizace, super lidi, příští rok napeču formu a porvu se s trasou bez ostudy a vynechám jablka, ze kterých mi bylo akorát šoufl! Celkově jsem ale s výkonem spokojen, na první rok dobrý, těším se na další. Tímto závodem končí série UAC, kterou jsem si dal jako cíl letos celou vobjet a začíná podzim letošní sezóny. Co bude dál, je navíc.