TransAlp - další řádek na mém cyklistickém seznamu, navíc s etapou přes Stelvio a zkrácený z týdne na tři dny. Tomu prostě nejde odolat. A tak platíme v zimě startovné a v červnu vyrážíme směr Innsbruck.
Po návratu ze SuperGira není moc času do dalšího odjezdu a navzdory tušené zradě s návratem a opatrnému nadhazování cesty dvěma auty nakonec vyrážíme jedním s tím, že to určitě bude v pohodě.
V zásadě celkově žiju v blažené nevědomosti, všechno registroval Luke a tak mi chodí jen zlomek informací. Až v Innsbrucku mi vlastně dochází, že jsem právě asi vstoupil do světa prémiové cyklistiky.
Jen ten začátek úplně prémiově nevypadá - Innsbruck začínám nemít rád už po druhém kolečku, kdy se marně snažíme přiblížit prezenci, začíná dávat smysl i informace, že kvůli dopravní situaci budeme startovat v 6:30 ráno a neprémiově nám nevyzvednou tašky v hotelu a nedostaneme snídani. Celé to ani nevylepší fakt, že nestíháme odevzdat večer tašky a ráno je budeme muset vláčet po městě přes tramvajové koleje. Dochází mi, že jsem navíc včera nenapumpoval kolo a těch 15kg navíc mi ráno může dost zavařit. Pocit prémiovosti se vytrácí, ale třeba to je jen nějaký tajemný přijímací obřad mezi zednáře.
Množství dostupných předstartovních informací je spíš na úrovni úniků informací z policejního spisu než akce pro 600 lidí. A tak večer zjišťuju, že jsme vlastně kousek od Soldenu, kde jsme v zimě byli lyžovat (kdyby děti věděly, jak moc mají pravdu, že pořád jezdím na stejná místa).
Přes všechny překážky nakonec večer parkujeme auto pod sjezdovkou kousek za městem a vyrážíme zpátky s tím, že se aspoň rozjedeme. V půlce zmokneme, Lukovi navíc odjíždím ve sjezdu, WTF. Když mě konečně dojede, tak hlásí, že se mu propadla zadní brzda. No nakonec vyjíždíme z přeháňky a dávám si aspoň 2x 8minut na rozjetí a pak zpátky na hotel.
Spaní za moc nestojí, hrnu do sebe trochu jídla ke snídani a vyrážíme odevzdat tašky. Nakonec víceméně úspěšně parkujeme na čele našeho třetího koridoru. Po startu městské kritérium, proskákat balíkem někam na úroveň prvního koridoru. Zákaz ježdění vlevo se dodržuje spíš aby se neřeklo - jedinou vyjímkou jsou kruháče. Po 17km zjišťuju, že jsem nezapnul Garmina tak to napravuju. Vůbec ten úvod je dost nervózní a to nemám moc rád.
V balíku se zrovna jede tvrdá lajna. Borec za motorko, která nás z neznámého důvodu odděluje od balíku vypadá, že to každou chvíli celý odpojí, ale nikdo mu nechce vystřídat, nebo spíš zjistil, že neví jak se nechat vystřídat. Nečekám a nástupem si dojíždím balík. Až pod kopec je to klasická silniční cukatúra v balíku. Kopec má být odhadem na 50 minut, tak do sebe ještě před nájezdem tlačím gel.
Do prvního kopce dne (Heimelerberg) vyrážím přiměřeně ambiciózně, ale jak jsem nedospalej po cca 18min to už mentálně nedávám a povoluju. Ono mi teda kdekdo v tu chvíli natahuje držku a to mi nedělá dobře. A vůbec tomu nepomáha ani to, že těsně za mnou funí holčina, kterou druhá chvílema tlačí. Snažím se držet tempo, ale úplně se neodrovnat, přeci jen je to do cíle ještě kus. Pak mě překvapí mohutnej nástup nějakýho týpka kousek před vrcholem kopce. Moc to nechápu, nedává to smysl. Průjezd časomírou. Bizár - hned za ní hromada lidí. Zapínám kombošku, jdu do sjezdu, míjím narvanou občerstvovačku. Divný. Ve sjezdu mě převalí megagrupa lidí ze stejného týmu. Dole je vidím kus před sebou, říkám si, že je nemůžu dojet, ale za chvíli je mám. A tam se jede jak na vejlet. Asi nám něco uniklo.
Poklidně se doplácáme až do cíle. V rámci naší třídenní výzvy dojíždím celkově čtvrté místo, podle Luka jsem měl zvednout prdel, protože i když do GC (tam jsem zajel 5té místo) to končilo na kopci tak do nejdůležitějšího závodu sezóny se prý bere čas včetně neutralizovaného dojezdu. V cíli nejdřív pokec s Otou Vávrou z Pardubic, ten mi nakonec zařídí i napumpování kola - díky! Spousta jídla, coca coly, ovoce atd. Pak bizarní pokec a hurá na ubytko.
Luke je trochu nervózní z toho, že se chci úplně klidně jen válet na hotelu, ale nakonec si snad trochu zvyká.
Postupně se všechno začíná k dobrému obracet, bez problémů usínám a těším se na další den.