Pondělní ráno, připadám si celkem odpočatě a vyspale. Sondujeme jak je na tom předpověď vs realita, Luke hlásí lidi s deštníkem. Dneska je to všechno na pohodu, na hotelu máme snídani a bagy jsme připravili na odvoz už večer. Cestou na snídaně jsou ještě na hotelu a tak tam přidáváme věci z daily bagu.
Na snídani docela výběr, dávám dvě kafe. Vypadá to na fajn den. Dokonce i trefím cestu na start, dávám si jeden interválek na rozjetí. Odkládáme daily bag a já jdu rovnou do koridu. Jsou tam mezery a tak se protáhnu až do první lajny. Za chvíli se přidá Luke, děláme si foto, za chvíli další ještě s Brigitte, co jede celý týden.
Start za motorkou, nahazuje to, ale v balíku by to asi nebylo jiný tak cajk. Kupodivu zůstáváme s Lukem v první lajně a nikdo se s námi neloktuje. Ostrý start má být cca na 4km za mostem, ale motorky nás spojí s balíkem B tak na nic nečekám a vyrážím dopředu. Moc to nešetřím, není proč a pocitově je to mnohem lepší než včera. A tak skáču ze skupiny do skupiny jakmile to dává trochu smysl, občas se popovezu v háku než vyrazím dál. Dojíždím do skupiny, kde už se nikomu moc nechce skákat dopředu. Nakonec to docvakneme ve dvou. V tu chvíli pípne Garmin, že začíná stoupání 9.5km. Uuuppps. Nějak jsem myslel, že už jsem v tom druhým kopci. No co se dá dělat. Skupinu máme fajnovou a tak se jí držím. Nahoře nakonec trochu cuknu a udělám si náskok do sjezdu. Dost lidí ze skupiny mě sice přeletí, ale dole chytám nějaký místní žáby, občas to dost bolí, ale jet sám pod další kopec by bolelo mnohem víc.
Dojíždí nás ještě borec co čeká na někoho do dvojice. Nervózně se ohlíží a mává rukou a podle intonace říká něco jako "co tam kurva ještě děláš a kde seš?". Děvčica za chvíli dorazí, občas nechává trochu díry a borec si ji vždycky dotlačí zpátky.
A je tu finální kopec dne. Žádná háková paráda jako po startu, tohle má v průměru cca 10%. Dostávám se do tempa a jede se mi fakt dobře. Předjíždím hromady lidí. Tunely. Garmin ukazuje poslední kilák. Jedu co to jde. Výjezd z tunelu. Garmin pípne další kilák. Kruci. Ždimu se co to jde. Jsem nahoře. Dneska už vím co a jak. Za cílem chvíli pokec s Pardubičákama. Oblíknout a do sjezdu. Bohužel je mokro a chvíli mrholí.
Tunely ve Švýcarsku jsou zážitek - kdyby se člověk narovnal tak si asi otluče hlavu a pocitově je to tak na šířku roztažených rukou. Posledních pár km, přestává mrholit. Gravel sekce, dojezd do cíle. Lidi dělaj kraviny tak prostě jedu ať už jsem tam.
Žranice jako včera, Luke říká, že na hotel do Nauders je to trochu do kopce. Na mostě za Pfunds zjištění, že dál na kole nesmíme. Luke najde objížďku přes Švajc. V koloně historických traktorů se snažíme projet další zákaz vjezdu cyklistů, ale je tam místní policajt. A je to dost striktní. Otáčí nás a jedeme další gravel. Hrozná móda co mi dost leze krkem tyhle sekce.
Na hotelu zákaz kol na pokojích, tak je necháváme v kolárně. Dneska nebylo takový vedro a tak jdeme do sauny. Celkem fajn pokec, paní hlásí, že nejedou ve dvojici. Pak rychle dodává, že kvůli tomu, že pán na to nemá :-D. Následuje večeře a snaha se vyspat na Stelvio, která bohužel není tak úspěšná jako včera.
Pocit ze dneška dost závodní a odpovídá tomu i výsledek - v cíli pro GC jsem třetí a poskočil jsem na třetí místo v GC pro třídenní challenge.