Pravidelně píšu reporty jen ze závodů. Tradiční akce Trosky ale nabízí příležitost si trochu zazávodit v několika brdcích, kde se vyhlašuje vrchařská soutěž s cenou a navíc má vlastní plakát, čímž se ledasjaký závod pochlubit nemůže! Počasí slibuje nevšední zážitek. Ráno mrzne, ale po poledni na sluníčku teplota stoupá přes 20 stupňů (Garmin naměřil maximum dokonce 28), aby v podvečer zase strmě klesala. Oblečení je tedy docela oříšek. HonzaB si od manželky půjčil noviny se slevovými kupony, kterými si omotal všechny údy. Horkokrevný Martin Štěňha neřeší ani rukavice. Mně se vyplatilo si vzít jen dlouhý dres a pláštěnku. A co je hlavní, zimáky se zástěrkami všichni necháváme doma. Až na Standu Lišku, který statečně trpí na těžkém gravelu, bereme jednice, přinejhorším dvojice. Ten pocit je povznášející, letí to prakticky zadarmo a žádná únava není znát. Oficiální trasa začíná až po 40 kilometrech v Českém Brodě. První z bodovaných segmentů je za Sobotkou. Háknu se za Vláďu a doufám, že ho uvisím co nejdéle jako na Novoročním Cukráku. Jenže Vláďa dnes nezávodí. Zleva nás bere Kolíkáč, tak musím akcelerovat. Zprava Hulis. Garmin říká, že nám zbývá asi jen 30 výškových metrů a 900 metrů vzdálenosti, tak se Hulise ptám, jestli to odpovídá. Prý ano, tak říkám, že už je to skoro na spurt. V ten okamžik jsem netušil, že jsem přesně trefil hřebíček na hlavičku. Nastoupil jsem do svého tempa, ale po pár vteřinách mě Hulis nekompromisně obložil jako patník. Neskutečnými watty byl okamžitě o parník dále. Takže drama se konalo až o třetí místo, kde Kolíkáč zaskočil HonzuB. Na druhém bodovaném segmentu jsem se poučil a přiložil pod kotel hned na začátku. Tentokrát žádný spurt nebude. Z balíku opět odjíždíme s Hulisem. Vypadá skvěle, jeho hladce oholené a perfektně tvarované nohy jsou jak z dámského magazínu, ale v nejostřejším závěrečném brdku se projevuje jeho letos zatím skromnější nájezd. Soutěživost má ale vynikající, a tak se lehce kočkujeme i na dalších již nebodovaných úsecích. Z Rožďalovic Hulis bez přestávky sám táhne tvrdou lajnu skoro až do Brodu, kde nás čeká bohatá hostina v něčem, co vypadá jako JZD, ale ve skutečnosti tam mají jen motorové oře. Bylo to nádherné, díky všem účastníkům a hlavně organizátorům!