V den posledních třicátých narozenin se naposledy řadím do prvního balíku mlaďochů. Vedle mě Hulis a Daffy. Startovní listina je plná velkých jmen, tým Integray dorazil snad v kompletním složení. Zahřívací kopeček na mokrém rozbitém asfaltu z Hradce první lajna drží v pohodovém tempu, ale za nimi probíhá docela ostrá loktovačka. Nemám na to hlavu, a tak se pakuji na konec balíku, což mě v průběhu závodu stojí dost sil navíc.
Mám nějaké prokletí na tým Unlimited. Tentokrát mě docela štval Otakar Čapek. Dvakrát mě zbytečně vyloktoval ve sjezdu, aby si to dole nechal ujet a já to pak musel dolepovat. A to nebylo všechno. Ani když jsme s ním později jeli v malé skupině, nikdy nestřídal na špici, nechal každého řadit před sebe. Ve všech kopcích vypadal, jako že umírá. Kromě toho cílového, kde zázračně našel síly a dal mi deset vteřin, Hulisovi dvacet. Ale to předbíhám.
Poprvé mi čelo odjelo kousek pod horizontem stoupání z Talmberku. Dojel jsem taky odpáraného Pavla Zháňala a ve dvou jsme se jej vydali pronásledovat. Dotáhli jsme se ve sjezdu po kostkách v Ratajích. Za ostrou levou jsme museli zastavit kvůli zablokování úzké silnice zaváděcím vozidlem a dodávkou v protisměru. Kopec na Ježovice se jel ještě svižněji, tak jsem to radši odpojil už dole. Přede mnou opět Pavel Zháňal a Otakar Čapek. Nečekali, ale do kopce na Otryby ani moc nejeli, tak jsem je dostihnul. V kopci za Šternberkem dojíždíme Daffyho, Otakar Čapek zůstává někde dole. Ve sjezdu na Dolany je spousta štěrku, tak jedu opatrněji a pak si Daffyho s Pavlem Zháňalem musím do kopce dotahovat. Přijde mi, že jedeme moc, tak to po kolíkáčovsku zkusím zakřičet. A s podobným úspěchem. Kopec jsme tedy společně vyjeli, jenže nahoře v odbočce na Kácov regulovčík zastavil dvě auta v našem směru, zatímco proti jela další. Daffy s Pavlem Zháňalem se prosmýkli, jenže já musel jít na brzdy, protože se i ta auta v našem směru dala do pohybu. Bohužel Daffy neviděl a neslyšel, a tak jsem za ním v protivětru z kopce na Kácov spálil tolik energie, že jsem v kopci na Zdizuby ztratil i vizuální kontakt.
Ale vyšlo to celkem dobře, protože sotva co jsem ten kopec vyjel, nabralo mě čelo druhého balíku spolu s Hulisem. S nimi to pěkně frčelo a před Sázavou jsme zase dostihli i Daffyho a Pavla Zháňala. Ale nebyli jsme s nimi dlouho. Další kopec byl intenzivnější, a tak jsme zůstali sami Hulis a já. Ve dvou jsme jeli až do Hradových Střímelic, kde nás nabrala druhá skupina druhého balíku s Jardou Halíkem. A jak to dopadlo, už víte. Byl to krásný závod s nečekaně dynamickým vývojem. Jsem spokojený a šťastný, že jsme dojeli v pořádku.
Závěrem se sluší moc poděkovat za fantastickou tiskovku u Sergeie, kde jsme spolu s Žábou, Lukem a Lacem analyzovali nejen tento závod, ale celou sezónu.