Už na startu jsem si všiml jednoho účastníka závodu, který prohlásil, že je to jeho první závod po třech letech, a tak podle toho taky pojede. V tu chvíli jsem si říkal, dobrý, tak snad odpadne v podobnou chvíli jako já a nebudu napospas větru sám. Byl to Ondřej Beran ze Slávie, nevím, jestli ho někdo znáte, ale tenhle závod jsem defacto skoro celý odjel s ním.
Odstartovalo se, serpentýny v pohodě, jel jsem úplně vzadu, myslel jsem si, že už tady bude nějaká snaha to urvat. Jelo se dál, kopec v Oplanech jsem se skupinou vydržel, ale krátce po konci stoupání se balík rozjel a to už jsem neudržel. Dojel mě Ondra a říká „uděláme grupeto a budem dojíždět ty co odpadnou“, za mě výhodná nabídka, tak jsem ji přijmul. Hezky to odsýpalo, tempo bylo akorát, po dynamičtějším nástupu do kopce, nebo při střídání na špici nám Ondra říkal, ať jedem plynule, že profil je tady dost výživnej a do cíle ještě daleko. Možná v půlce, když nás dojelo čelo druhýho balíku jsme se s nimi svezli do prvního táhlého kopce, kde jsme odpadli. Po nějaké době nás dojela druhá skupina z druhého balíku, která nám ujela do kopce zhruba na 75 km. Tak jsme zase jeli jen my dva. Po čase Ondra říká „za námi jedou dva, asi ze šlapek, chytneme se jich, bude to proti větru potom“. Po cestě jsem viděl Žábu, jak stojí na krajnici a kochá se naším projíždějícím balíkem. Napadlo mě, jestli on náhodou nepotáhne Luka. No a taky že to tak bylo. Nástup do oranžového rozjetého expresu se povedl, následovalo něco, co bych přirovnal časovce uprostřed už rozjetého závodu, ale chtěl jsem se udržet zuby nehty. Povedlo se, sjela se skupina před námi a tempo se snížilo, díky bohu… Pak už se dojíždělo do konce a já toho začínal mí po krk, pomalu jsem cítil, jak se blíží ta zeď a odpadám ze skupiny a jedu schovanej za ředitelem závodu a Ondrou. Pro ně tempo, u kterýho si stíhají povídat, já prošitej jen vysel za oči. Kostky v posledním stoupání před cílem, to už jsem chápal jenom jako špatnej vtip a další důvod proč si pořídit moderní kolo, protože na mých pláštích o šířce 25 mm to bylo vzhledem k mému stavu peklo. Před cílem trochu zmatenej, kde vůbec je ten cíl, ale nakonec sem ho našel :-D.
Další těžký, ale krásný závod. To, že jsem takovou trasu zajel s průměrným tempem 31,34 km/h vidím jako neskutečný úspěch. Doufám, že ta výkonnost poleze nahoru stejně jako doposud. Po prvním letošním závodě a střetu s realitou, bylo pro mě podobné tempo naprosto nemyslitelné. A jelikož se nikdo z vrstevníků v UAC neodvážil postavit na start, titul mistra je můj. Zase parádní závod, baví mě to!