Poněkud přetahuji jarní část sezóny a nohy mám v divném stavu. Směs brutálního výkonu a kruté únavy, křečí po lehkém tréninku a pak naprostá radost z cyklistiky při sobotním rozjetí s bandou od Železničního mostu.
Závodit v neděli se mi nechce a tak vymýšlím dvoukilo výlet s Posázavím uprostřed. Jenže počasí výletům nepřeje. Body do ŠR a zaplacené startovné mě posílá ráno Nemimu do auta.
Před startem dávám poctivé rozjetí, pocit takový divný a tak si s Lukem domlouvám výlet. Počkáme na sebe, až nám cukne čelo. Fakt jsem netušil co v sobě najdu a on na tom byl stejně.
První serpentinky z Hradce mi přišly pohodlné (až 3. čas). Oplany pohodička, i když jsem to pojal aktivně a pár minut na 5 W/kg udělalo celkem parádu. Kolem Benátek se jede masakr a v háku z ním je to o poznání menší pohodička 6-7 W/kg, střídám a dávám tomu rozumnějších 6 W/kg a za mnou díra. Škoda, že se neudělala selekce. Trochu orazím a začíná série nástupů a Talmberk už balík očesává. Nepřišlo mi to přes hranu, ale Luke si vystupuje.
Váhám, zda nesvěsit nohy a vycouvat na pokec. Ale když ono to z kopce jede zadarmo a tak valím s balíkem. Luke nás dojíždí ve sjezdu do Ratají. Domlouváme se, že on vystupuje už pod kopcem a já že tedy zkusím ještě chvilku. Vnitřně si v současném tempu moc šancí nedávám.
Podvleky překvapivě ostatním také moc nechutnají a já zůstávám v háku. Je to tedy trochu boj, ale netrpím sám. Houpání směr Šternberk se nic neděje, sjezd k zámku v klidu a první část stoupání kotví Čespa. Až v druhé půlce za to bere Malíř, ale to už je krátké a přejíždíme to všichni.
Do Zdebuzevsi se jede odpočinek zpestřený krátkými nástupy, balík evidentně líže rány a připravuje se na Kácov. Před horizontem se splašili dva junioři, já se jim nacpal do háku a nechal se katapultovat za horizontem před balík. Napadlo mě podržet náskok do ostré levé, abych se s nikým nemusel loktovat. Za zatáčkou sprintík, zalehout na rámovku a se štěstím mě vytáhlo zaváděcí auto ve sjezdu asi 30 sekund před balík.
A tady jsem to posral. Blbě jsem vyhodnotil kopec z Kácova. Začíná 3 minutovou ostrou pasáží a pak cca 7 km magnetem. Já si řekl, že 40 km sólo nemám šanci a tak jsem jel údržbu a nechal se sjet. Jenže jak jsem si rozhodil tempo, nedokázal jsem zrychlit. Nebo jsem na to prostě neměl a škubla nám čtveřice (jen 2 soupeři M40). Zbytek mizerně spolupracoval a tak malý nástup stačil a v protivětru jsme jen dál ztráceli.
Čekal jsem trochu epičtější odpadnutí. Každopádně než se handrkovat s nestřídajícími Halíkem a Horváthem, zastavil jsem u krajnice a napsal Lukovi zprávu. Měl přijet Luke s nabídkou kvalitní nezávodní vyjížďkou. Místo toho jede dvojička v závodní náladě. Luke se řadí za domestika, „jeď, je za námi skupina“. Nechápu, ale našel jsem v nohách energii na 25 km ostrého tempa a dojel několik skupinek. Druhý bojovník si vystoupil dlouho před koncem horské dráhy.
Pak 6,5 km v háku ve velké skupině. Tam už jsem mohl svěsit, bylo odpracováno a ze Stříbrné Skalice má Luke v plánu zmizet. Jenže zase nějaký Junior blbnul na horizontu, byla by blbost se za něj nepověsit a posléze odjet.
Nohy prázdné, ale odjíždím. Cestou do Ondřejova mě ještě dva předjedou, ale docela překvápko co jsem z nohou vydoloval. Mimochodem, bylo to o minutu lepší než jeli ti z původní odpadlé skupiny ... ale to určitě neznamená, že bych Horváthovy dokázal ujet ve spurtu na bednu.