Na start se vydávám tradičně po ose, svaly pořád mám, luxovat ani utírat prach doma nemusím, poličky na stěnách jsem dávno zrušil a výzdobu tvoří jak jinak sbírka silničních kol. Příznivá předpověď mě vede břehem Labe až do Pátku, kde se napojuji na známí bruslařský prvek, Sánský kanál. Lemuji jej prašnou stezičkou ústící na hlavní v esíčku kousek před Okřínkem. Luk bohužel hlásil zdržení, Kapr řešil přes týden m/Malíře, nikdo se nepřidal, tak aspoň dorážím nadčas na pokec s cyklistickou maminkou. Kolíkáč sekání zřetelně odflákl, maminka navíc hlásí že ho sekání nebaví.
Chlapci pojídají koláč, popíjí šlehačku z kremrolí a zalévají to na vrch kávou.
Po chvíli jdou připravit kotouče a obléct pracovní silniční úbory, s maminkou probírám divadelní historii a básnickou tvorbu.
Doráží Kapr, Čespa, Luke, Gurt a už se štosujeme na předzahrádce chaloupky. Neutekla snad hodina a už se štosujeme na známé Kněžické terase s usměvavým panem výčepním. Smočíme ret dusného odpoledne a valíme nezadržitelně ke startovní lajně.
Trocha stresíku s dohledáním správné odbočky k Veselí jsme úspěšně překonali a Čespa tak mohl s 8min rezervou dorazit na otevření lajny. Počasí snad ideální, jen trochu dusno, nikde se netvoří hloučky, jen ten oranžový 10 hlavý, doplněný o Pekárky a Jíťu v celku rezonuje. Slovíčko vyhrát tu je ve vzduchu cítit jak točený.
Rozložení takřka ideální, stále byl někdo na zřetel, stále to bylo cítit a to se nadalo svítit. Gurt, Jíťa brali nejvyšší první stupínek a Petruše třetí.
Atmosféra JCL jako vždy krásná a živá.
Cesta po ose nabízí delší zážitek, ale náročnější výkon, sice ujíždím dešti, za to o sobě nechává znát vítr. U Křince se na silnici mihne nádherný exemplář Roháče obecného, tak jej odklízím do bezpečí přilehlého porostu.
Den to byl krásný a teď už se všichni těšíme jak nás Barbánek poseká na vypůjčené koze od časovkářské legendy Pepi Nemetschka, úterý po neděli na zvlněném Střevači. Tvaru helmy chybí signifikantní věžové opláštění, neměl by se nám tedy chlapec přehřát