Zase se těším na JCL. Na tu bezva hru na závodění. Lepší než nějaký Kingdom Come. Prostě se zase nasoukat do toho úzké elastické ulity, nasadit kapku, větrný štít, zalepit na neposedné koze všechny dírky a nabušit galdy na pořádný psíky. Ale hlavně se setkat s rozjařenou oranžovou bandou a sát z ní tu mladickou energii. Ty cesty tam a zpět jsou nej. Letět v lajně neojetou krajinou a řvát euforický hlášky, když ti zbyde trochu kyslíku na mluvení. Kluci totiž dokáží roztočit šílený peklo. Navíc když ten matroš pod námi je k tomu předurčen. A letos s námi lítá Barbánek! Toho kluka mám strašně rád, prostě srdcař!
V Sobotce na náměstí doplnit cukry s výhledem na zámek Humprecht. To jsou chvíle! Na záchodě se převléknout do kosmického obleku, který mi určitě přidá několik wattů navíc. Tohle k té hře patří. S Korďasem si večer přes WA odsouhlasit číslo 72 z minulého roku. Díky! Zapnout si budík asi o 30 sekund dříve, přidržet se nové exkluzivní startovací rampy a v 17:30 to tam poslat. Čumět na watty, aby to začínalo 3. A docela to snad i baví. Ale hlavně bolí. Brdek před otáčkou si myslím, že stojím, děsný, jak to nejede. Nazpět si zařvat na bráchu, který se toho zase nebojí a jde s kůží na trh. Tohohle si cením! Rubal kontejnery a stejně přijel.
V cíli si sdělit, že jsme všichni zajeli šíleně blbě. Ale o tom to přesně je, teď si to vynahradíme cestou zpět. V Sobotce ale nemůžeme vynechat ještě jeden výhled na Humprecht. Já tam málem nechám baťůžek s veškerými důležitými věcmi. Díky Bobku! Zpáteční let přerušuje poleno uprostřed silnice. Trefuji ho přímo na komoru a přední ráfek zlověstně cuká při brždění. Tohle se nemuselo stát. Ale je to jediná černá kaňka na tomhle astrálním úterním víkendu. Už teď se těším při vyplachovaní dutin konvičkou na další pokračovaní.