Mladějov s polenem a doma druhý den konvička do dutin. Venku je to na zimní bundu, vrcholky našich hor pod sněhem. Hlava plná vody, lomcuje se mnou nervozita z nadcházejících velkých bitev, ale na kolo sedá prach. Až po týdnu se odhodlám na další díl JCL, zkontrolovat bouchlý ráfek, posekat zahradu a vyrazit za kumpány. Setkání v Křinci a na vše se zapomíná. Jede se krutá lajna, pro Bobka už začal závod. Smolda defektí, aspoň chvilka na pokec. A pak znovu drtit diskem ten rozšvihaný asfalt směr Jičín. Už to tady konečně prosím opravte! Soběraz a hospůdka s hokejem a Kácovem, stejně jako před rokem. Na záchodě se převléct do kosmického oblečku a dát si jednoho zrzouna. Nálada jen kvete, Barbánek se Smoldou tomu dodávají pořádné grády. Letos jsem sám se sebou aspoň trochu spokojen, vydržím povětšinu časovky v aero pozici a nějak mi to ani nevadí. Sice mě pak celý týden bolí za krkem, ale jako bych tu bolest vyhledával. Chtěl bych to pod 21 minut, a to se nakonec i zadaří. I když jsem ten závěrečný magnet asi podcenil a chtělo to dříve zvednout zadek, jak pak vyprávěl Luke, že to tak udělal. Ale kdo ví, asi už mi v nádržích tam toho moc nezbylo. Poplácat se s orange pětkou-letkou po zádech, jak jsme to všichni zajeli a valíme zpět. Už nějak nemám v hlavě ty rozbitý silnice, a tak raději na samotku po hlavní na Kopidlno. Před Dymokury chybí tři mosty, dva jsem pěšky dal, ten třetí se musí objet objížďkou.
Safra celý týden jsem se cítil jak mokré hnijící dřevo a marně hledal nějaký podpalovač, abych zkusil zažehnout závodnický srdíčko. Ale po dnešku cítím, že by to ještě trochu hořet mohlo. Děkuji kamarádi!