Červen nabitý k prasknutí, tělo drží po kupě, tak nesmím váhat. Návrat z alpských velikánů, sundat wattové pedály z jednice a osedlat kozu. Jedeme na Bělohrad, časovku dvojic s bráchou, a navíc v prima orange partičce. Sraz na růžku a lupnout tam jednoho malého zrzka a roztočit nohy po hebounkých asfaltech, po neznámých silničkách bez provozu. Smolda nás vítá u prezence v super aero kraťasech, já se jedu převléci v ústraní do kombošky. Start nemůžu jako obvykle zacvaknout, Kapr čeká a pak zaplouvá do háku. Watty nejdou, nohy ztěžka tahám z té císařské únavy. Kopec držet tempo, ať jsme po kupě, ve sjezdu si oráchnout v háku za časovkářskou legendou a pak to společně narvat do cíle. Ale jo, užili jsme si to! Cestu nazpět si užít vlahého podvečera v pokecu s Barbánkem a lehnout se při výstupu z pedálů přímo před autem. Díky úterní víkende za tyhle akcičky, má to furt náboj!