Roztočit nohy před časovkou je základ. Sám dobře vím, že první kopce na hromaďáku se mi jedou strašně, až ty další kopce se najednou tělo dostává do správného rytmu. A tak není lepší varianty než si dát s Bobkem sraz na lávce v Káraném. Ale ono to zase takový kousek není, když zjišťuji, že to kilo na start asi bude. A nazpět? To už pojede i Kapr :-) Aha a časově to tedy vychází na budíček v 5 hodin? No pěkný! Ale noci a rána jsou teplá, tak přeci není proč váhat.
Nádherné ráno, silnice úplně prázdné, slunce vychází, tohle fakt stojí za to. A navíc Bobek, kterému špice nevadí a má hrazdu. Takže krasojízda ztichlým Polabím v háku za naším Ultra, hodně kopírujeme trasu na Ještěd až do Mnichova Hradiště. Pak již Turnov a kolem Kozákova se protáhnout do Železného Brodu. Na start akorát, zařvat na Luka a Barboše u startovací rampy, odhodit přebytečné věci a jde se na to.
Wobjížděcí kola, pedály, tretry, takže žádný čísla na budíku a jedu jen na pocit. Krásné stoupání s proměnným profilem, kde překvapivě není nouze ani o sjezdy a roviny. Velké finále je pak dojezd stěnou mez domy přímo na náměstí. Tam již oranžové peklo, díky Ádovi a dojetým orange. I ten zadek mě donutili zvednout :-) Fakt moc pěkné, díky!
Čekání na vyhlášení si krátíme lahodným mokem a párkem a pokecem :-) Kapr zajištuje tradičně podium, ale mě nejvíce dostal Barbánek, který nám pěkně nasekal. Balíme fidlátka a letíme na oběd, který zajišťuje Luke ve své oblíbené hospůdce. Nálada letní, nohy z nebes a valíme na Prahu. Bobek se proměnil v černokněžníka a přivádí mě do ponurých stavů, ale musím hákovat, když hákuje Kapr. Zmrzlina za Bolkou mě trochu srovnává, ale od Káraného již očuchávám škarpy a hledám nějaké sladké plody matičky země. Doma obžerství a zklamaní, že napadlo 333,33km :-) Ale i tak to byl bezva den, díky oranžová bando!