Rozhodnutí na poslední chvíli a kolo letí do auta. Víkendová 800 samozřejmě vyčerpala přes čáru, nicméně Žába připomněl že Zipp303 by bylo záhodno oprášit a tak sveřepě drží ve vidlicích od předešlého večera.
Setkání je navržené rozumně do Libáně odkud se (někteří) přesouváme dobře vybaveni v 5 členné sestavě. Letošní JCL byla vskutku ukázkovým seriálem. Jak do počtu účasti, tak počasím, tak atmosférou, o výsledcích by se dalo polemizovat.
Za 5minut start stojíme na lajně Železnické školy a nasáváme atmosféru. Na stres není čas, jen nalézt tu nejlepší skulinku k dosažení skvělé pozice. Vítr přetrvával JZ, proto držet se u krajnice bylo velmi rozumné. Ten praví pocit opojení přichází až za odbočkou v Bradlecké Lhotě, kde se lineme přes Kyje k vrcholu JCL Tábor. O celkovém pořadí už bylo takřka rozhodnuto, přesto se nezdálo, že by se jednalo o manifestační jízdu. Barbánek bojoval o 14 místo až do konce, za což mu budiž složena poklona k místu 15. Každopádně je objevem sezóny a příští rok lze jistě očekávat velký posun minimálně do první 10, podobně jako ATAKY z Chrástu.
Po krátké přestávce na vrcholu Tábora jsme zaveleli k přesunu zpět do Libáně a poslední Cibulačce JCL 2025 na podvečerní terase.
Celkové výsledky zobrazují 201 účastníků, navíc několik licencovaných, tedy lze se domnívat, že další ročník přinese nejen osobní zlepšení, ale hlavně zlepšení ostatních. Stále je proč se vracet, a to nejen kvůli sáhodlouhým nájezdům kilometrů a bujaré atmosféře. Osobně nevím o závodech, za nímž by se cestovalo tak daleko po své ose a v takovém počtu v takové atmosféře.