Rekonstrukce bytu neprobíhá vůbec hladce, a tak i kvůli tomu už dlouho nejsem v nejlepším rozpoložení. Jezdím málo a nemám ani pořádnou chuť jezdit. Šlapkovský kalendář ale jasně velí k účasti na prvním letošním polabském hnojáku. Je to relativně blízko, startovné „obvyklé“ a díky absenci poloprofíků na téhle cykloturistické akci můžeme machrovat jako worldtourový tým. Několik kvalitních konkurenčních jezdců máme šanci udolat v početní převaze zvládnutou taktikou. Je chladno. 15°C v létě je pocitově o dost studenějších než 15°C někdy počátkem jara. Silnice jsou stále hodně rozbité, letos je kolem Nepolis i řada uzavírek. Po 18 kilometrech v brdku za Žlunicemi jsem zrovna na konci balíku, když nastupuje Kuře, Luke a Matyáš Fanderlík. Toho posledního jsem si ani nevšiml, takže jsem žil v domnění, že odjeli jen dva. Parkujeme, i když tušíme, že to Luke bude mít hodně těžké. Nabíráme ho až na 34. kilometru za Údrnicemi, v ten okamžik se vláček Šlapek řadí pěkně za sebou a začínáme jet. Bohužel hned vzápětí nastává chyba navigace. Zatímco dvoučlenný únik jede správně po šipkách o několik kilometrů kratší trasou přímo do Libáně, my to bereme podle trasy naklikané dle informací z webu objížďkou přes Bystřici a Sedliště. Ačkoli máme lepší průměr než únik, do cíle dorážíme později. V cílovém spurtu jde o to, abychom porazili Camrdu a Jana Malíře. Pár kilometrů předem už začínají nástupy, ale je to spíše takové oťukávání. Snažím se držet vpředu a tentokrát si nic nenechat ujet. Pěkný průvan způsobí nástup HonzyB a pak Vládi. Několik set metrů do cíle za to bere Žába a já mu naskakuji do háku. Za námi překvapivě díra, a tak se nechávám dovézt pro bramboru a Žábovi zůstane zasloužená bedna, protože toho jako obvykle odtahal nejvíce. Jsem trochu zklamaný. Ne z výsledku, ale ze svých letargických pocitů. Snad se bytová sága už brzy uzavře a bude lépe.