A takový to mohl být krásně nudný odpočinkový den s rodinou, kdyby mně Nemi nedal brouka do hlavy a mně se nelíbila loňská ovocná odysea pomerančů a Grepa v Lužci.
Před 14 dny jsem oslavil ročních 6000km, 0 závodů a týden neseděl na kole. Výborná kombinace se přijet ztrapnit na Václavskou jízdu s vyšlehanými sportovci v nejlepší pomerančové formě. Musel jsem si tedy v hlavě proto udělat pořádek s tím, že se jedu jen projet.
Pomerančové na startu mi opět pro jistotu dali struhadlo na slupku, zda jedu za ně nebo proti. No jel jsem se přeci projet, takže žádné ambice.
Start v pohodě. Silnice háže, ale až Starý Bydžov byla první lekce. Nechal jsem se zavřít dvěma borci, co v kopci výrazně zpomalili a pak jsem nahoře horkotěžko lepil 50m na čelo. Stálo mě to dost sil, ale zatím snad dobrý. Přišla však druhá lekce a to Žlunice. Balík jel celkem snesitelně až jsem se dostal za HonzuB. Ten nasadil do stoupání totálně klidové tempo a já se logicky zahákl za favorita na celkové umístění a obhájce loňského nevyhlášeného vítezství. V tu chvíli mě ale přeletěl celý balík a než jsem si to uvědomil a zvedl zadek zase mi nadělili 50m. Kua! Takže na horizontu jsem měl 50m před s sebou balík, 50m za s sebou HonzuB ještě s jedním borcem a bočák jak prase. Moje AI v rychlosti dodala výsledky analýzy neuronové sítě. Jediné správné rozhodnutí bylo počkat na borce za mnou. Jenže to jsem nevěděl, že budu muset téměř zastavit, aby mě alespoň HonzaB dojel. Třetího borce jsme tam nechali úplně. HonzaB mě docvakl a jen utrousil „budeme to muset sjet!“. Od té doby byl už zticha, což jistě všichni zasvěcení včetně mě, chápete že byl signál, že neměl svůj den. Od té doby se moje Václavská jízda změnila v časovku dvojic a zakousnutí v představci jsme točili a jeden druhého chránil před krutopřísným bočákem.
A to je vlastně konec příběhu. Den jsem si fakt užil. I když nám čelo v cíli nadělilo cca 12min, překvapivě jsme měli jen o pár desetin menší AVG než loni (2024). Kdybych jel v balíku schovaný až do cíle, možná by mě těšila AVG hodná kde jaké zaŽáby, ale teď mám alespoň výmluvu dobrého pocitu z poctivé cyklistiky. Před čím ale musím smeknout, je týmová pomerančová strategie. Jako obětovat obhájce loňského vítezství, aby kotvil Grepa, to už musí smrdět dost velkým podpultovým honorářem :-D
Altavista Grep