Pár řádků od nového hosta diskuse orange teamu.Pokud bych měl srovnat letošní dva maratony,které jsem absolvoval,tak asi spokojenější jsem s výkonem na Beskydu.Povedlo se mi tu něco,co jsem naposledy dokázal na Rampušákovi v roce 2005 a to uviset Míru Zbuzka 130km.Vyhecoval mě tak dokonale,že prvních 50km jsem jel svoje maximum a držel se ve velké skupině,která mohla mít možná 40lidí.Tempo bylo i pro mě přijatelné a k mému velkému překvapení jsme ve Frenštátu drželi průměr 35km/h.První občerstvovačka skupinu sice roztrhala,ale pořád bylo spousta lidí na dohled.Jak mi kapitán radil,na prvním bufetu jsem doplnil pití,vzal do ruky banán a mazal jsem stoupat na Pustevny.Musím říct,že v pátek lanovkou byla ta cesta méně bolavá.Ve velké euforii jsem do cíle vrchařské prémie i spurtoval,sice nám prezidentka fanklubu žádnou prémii nevypsala,ale kdy se mi to zase povede být na takovém kopci dřív než Míra.
Další důvod byl ten,že ve sjezdech jsem hodně pomalej,tak jsem musel trochu poodjet,i tak to bylo málo a pod Pustevnama jsem sjížděl asi 100m díru do nově se tvořící skupiny.Vzhledem k tomu,že jsem jel Beskyda poprvé,tak jsem byl rád za Mírovu přítomnost,protože jsem po každém větším kopci hned vyzvídal,kolik jich ještě zbývá.Naše skupina čítala asi patnáct lidí a společně jsme zdolali Soláň,Kasárna i Bumbálku a mířili na přehradu Šance.Tam jsem udělal svojí osudovou chybu tohoto závodu a nechal si skupinu mírně odjet,jak se později ukázalo už jsem neměl dost sil je docvaknout a když se mezi mě a skupinu zařadil jeden doprovodný vůz,tak jsem to zabalil.Míra říkal,že chleba se začne lámat až na Smrčku,ale že to bude takový kopec jsem nečekal.Cestou na vrchol jsem ještě dojel několik odpadlíků z naší skupiny,ale kapitán už si to mastil do cíle a byl v nedohlednu.Podle profilu už to mělo být lehce zvlněné do cíle,ale i ty poslední vlny mě pořádně potrápily.Věděl jsem,že jedu na hranici 6 hodin,ale už jsem toho měl dost a výsledný čas 6:02:19 hod jsem přivítal s povděkem.Na kapitána jsem nakonec ztratil 6minut,což se mi ještě na žádném maratonu nepovedlo.Když k tomu připočtu i fakt,že za mnou dojeli i takový borci jako Kolíkáč,ten měl technické problémy a já pořád čekal,kdy se kolem mě přežene a nakonec jsem se nedočkal,tak musím být spokojený.Ten čtrnáctidenní tréninkový výpadek byl asi trochu znát Roberte.Na závěr bych rád poděkoval kapitánovi našeho týmu za dobře zvolenou strategii a těšim se na Krále,že se s orange teamem alespoň 130km svezu.
Mějte se všichni hezky,buďte zdraví,aby jste dobře potrénovali a v září na Králi Šumavy 250km naviděnou.