Beskydský maratón byl poslední z maratónské série 53x11 (dříve Veloserie), který mi chyběl ve sbírce. Koná se v čase, kdy jsem většinou s rodinou na dovolené a s tím se nedá nic moc dělat. Letos to ale bylo jinak. Dovolená se přesunula na srpen a termín Beskyda se uvolnil.V pátek odpoledne vyrážím směr Frenštát. Nejdříve do Trojanovic zaprezentovat se, vyfasovat tašku, číslo, čip, ponožky a následně se ubytovat ve městě. Ubytování na internátu za 220,- Kč je přijatelné. Ještě neprojdu hlavním vchodem a už potkávám cyklisty ze Záluží i z Popradu. Samé staré/mladé známé tváře.

Večerní bojové rozdílení v pizzerii nemělo chybu. Jen jsem si mohl dát o jedno pivo méně a poloviční pizzu. Tlačila mě v žaludku ještě ráno. Kvůli ní jsem musel vynechat svoji tradiční maratónskou snídani - rýžový nákyp.

Ráno jsem vše zase zabalil a přejel autem na parkoviště u cíle, v Trojanovicích u hotelu Ráztoka. Start je ale ve Frenštátě, kam se vracím kolmo.

Potkávám se s ostatními Šlapkami. Na startu stojím vedle Icemana, s kterým domlouváme společnou jízdu. Těsně před 9,30 je odstartováno. Pomalu ťampkám ke startovnímu koberci. Než odstartuje 500 lidí tak to chvíli trvá. Stoupli jsme si zbytečně moc dozadu. Poznávám to za chvíli, kdy se mi zdá postartovní tempo, na rozdíl od ostatních maratónů, nějaké volnější. Nohy tvrdnou a nestíhám, ale to je způsobeno spíše nerozjetím před závodem než vysokým tempem. Po několika brdcích se vytváří větší skupina. O její úrovni svědčí fakt, že místo abych za ní plápolal, tak jezdím na špici, nebo alespoň hodně blízko. O nějaké spolupráci nemůže být řeč. Buď to to ostatní neumí a nebo nechtějí. S Icem se občas provětráme na špici.

Po pár kilometrech zahlédnu Kolíkáče u krajnice. Spravuje cosi na kole. O chvíli později už nás docvakl a jedeme společně. Neustále se snaží skupinku rozpohybovat, ale je to marné. U ostatních není zájem nebo síla.

Přijíždíme na kruhák ve Frenštátě. Vepředu si dva borci neujasnili kam chtějí jet, a už se válejí na zemi. My projíždíme bez problémů a odbočujeme směr Pustevny. Domlouváme se s Kolíkáčem a zaspurtujeme na 1.bufet, abychom tam byli první a nemuseli se mačkat. Vysypat písek a jedem dál. Až k Ráztoce po vyfrézované silnici dobrý, za ní se to trochu nakolmí. Zavčas nasadím kašpárka a držím konstantní tempo. Jede se mi naprosto v pohodě. Dojíždím Ice, který nám fouknul na bufetě. I s Kolíkáčem je nechávám za sebou. Jede se mi skvěle a ani to nebolí. Čekám, kdy se co pokazí.

Průjezd prémií na Pustevnách je fantastický. Špalíry lidí jak na Tour. Projíždím branou a začíná sjezd. Nijak nekvaltuji, čekám až mě dojedou Kolíkáč a Iceman. Prvně jmenovaný mě dojede po chvíli, Iceho už do cíle neuvidím.

Další kopce, Soláň a Kasarna se mi jedou v pohodě. Držím si své tempo, nezvolňuji ani nepřidávám. Jen ty Kasarna bolely. Dost často musím ze sedla. Před Solání se dá dohromady docela slušná grupa. Spolupráce nic moc, ale za chvíli začínáme stoupat tak to ani nevadí. Usazuji se poblíž špice a jedu si svoje. Vedle mě děvčica z Kooperativy. Je mi nějak povědomá. Slovo dalo slovo a zjistil jsem že jela Rampušáka. Tam mi ale foukla. Tentokrát to ale nevypadá, že by se historie měla opakovat. I když jede fest. Má motivaci. V dálce před námi je její kolegyně z týmu a soupeřka zároveň. Uklidňuji jí, že ji určitě sjedem. Což se také stává. Občas spolu pokecáme až na Kasarna. Na bufetě nás předjede a uvidíme ji zase až pod Smrčkem. Na pokec mi tak zase zůstal jen Kolíkáč :(

Sjezd pod Bumbálku a zpět do ČR. Tady si vybírám slabou chvilku. Nějak nemohu chytit tempo a plápolám na konci skupiny. Nicméně vydržím. Ve čtyřech roztáčíme při sjezdu kolotoč. Mám toho docela dost, ale vystoupit z tohoto vláčku nechci. Kolíkáč se občas zapomene vzadu až to vypadá že odpadá. Ale je to borec, vždycky nás docvakne. A už je tu poslední bufet a následuje objezd přehrady Šance. Lupnu si jednu Shlehu a jdeme na to. Nohy se rozjedou a šlapou skoro sami. Terén je stále nahoru a dolů, ale nedělá mi to problémy. Cítím se výborně. Odněkud ze zadu se objeví \"Havranpírko\". Předjížděl mě už na Rampušákovi, když jsem vypadl ze skupiny. Jeho charakteristickým poznávacím znamením je pírko zapíchlé vzadu do přilby. Asi přítlačné křídlo kvůli adhezi plášťů, protože šlape fakt dobře.

Dostáváme se na hlavní a míříme do Ostravice. Opět dojíždíme děvčicu z Kooperativy, pozdější vítězku v kategorii žen. Hned ji vyčtu že nám pláchla. Oplácím ji to na Smrčku, kam odbočujeme z hlavní. Poslední, ale krutý kopec. Kolíkáč mi ještě stačí poradit, ať včas shodím velkou. Hned za odbočkou je krátká stojka. Ještě že jsem ho poslechl. Opět jsem nasadil své rovnoměrné tempo a před vrcholem jsem na čele skupiny. Rychle jdu do sjezdu a na nikoho nečekám. Smrček byl poslední kopec, teď už by to mělo jít (ó jak jsem se mýlil). Mám náskok a tak šanci, že porazím Kolíkáče.

Na silnici do Čeladné sjedu dva osamělé jezdce a odbočuji někam mezi ploty. Ovšem to je zrada. Silnice se neustále zvedá a mě pomalu dochází. V kopcích se už trápím. Nakonec jsem dojet těmi, které jsem předjel před chvílí a za nedlouho potom i \"Havranpírkem\". Už nemá sílu zachytit nástup a rezignuji. Sjíždím k mostu točím do cílové rovinky. Povzbuzování Šlapek mě vyhecuje alespoň k simulaci spurtu.

Jsem trochu zklamán, že jsem se nedostal do první stovky, ale nedá se nic dělat. Asi jsem se fakt flákal. Ale dal jsem Kolíkače! :-)

Jdu se najíst. Špagety s nějakou omáčkou jsou celkem dobré, ale snědl bych toho víc. Trochu jsem zklamán, že k jídlu není pití. Ne že bych na něj neměl, ale je to taková příjemná třešnička na dortu. Jinak musím pořadatele pochválit. Zajištění na křižovatkách perfektní, doprovodné motorky jak Tour. S bufety taky spokojenost.

Nějakou dobu jsem poseděl ve společnosti Šlapek, napájel se kofolou, pojedl kus masa.

Zbývala už jen cesta domů.


168 km
6:15:06 hod
pořadí: celkově - 112. (#199)
kat. do 50let - 20. (#39)

Technické poznámky

- nepoužíval jsem gely, ale malťák + BCAA. Osvědčilo se, žádný problém
- na další jídlo byly jen banány, meloun a pár koleček salámu s kouskem rohlíka
- zapomněl jsem si vzít sebou oblíbené houstičky se šunkou. Ale přežil jsem i bez nich
- bohužel se opět potvrdila nezkušenost Spousty cyklistů s jízdou v balíků. Ne že bych já byl nějak extra zkušený a vyježděný, ale takové základy, že nemám zrychlovat když se dostanu na špici, jezdit je krátké a snažit se spolupracovat to vím a mám pocit, že jsem to věděl od nepaměti. Stále se o tom všude píše, ale na maratónech, na zadních pozicích jako by o tom nevěděli. Při \"spojovačkách\" mezi kopci se to vše projevilo. Určití jezdci jakmile přišli na špici nastoupili a snad chtěli závodit, nebo co. Jediným výsledkem bylo zkažené tempo a moje totální rozladěnost.

Parametry kopců dle Polaru

délka převýš. čas jízdy

Pustevny 12km 601m 46min

Soláň 8,5km 344m 29min

Kasarna 11,4km 403m 39min

Bumbálka 7,5km 256m 24min

Smrček 3,6km 252m 17min

Zkopírováno z Cvrčka.