poznámka trenéra:
kopce v závodních wattech i kadenci, stačí 3-6 minut, čili preferuji kratší a ostřeji jeté
Co takhle si zajet místo tréninku kopců v závodním tempu kopce? Po sobotním dlouhém tréninku nemám ambice na umístění, ale na to se šlapka roku neptá.
Luke přijíždí pro číslo chvíli po mě, Kolíkáče přihlašuji já, protože nestíhá. Krásná účast, na to jak mizerná je předpověď počasí.
U hřbitova předávám číslo Kolíkáčovi a Luke kope hrob pro DT Swiss kola. 10 minut před startem díra v pásce, prodřená náhradní duše. Posíláme Kolíkáče pozdržet start a makáme na opravě jak v depu F1. 3 minuty před startem začínáme moknout na startovní čáře.
Účast je ohromná, velký balík se táhne za zaváděcím autem a nervózně koukám na moknoucí asfalt. Zatím dobrý, nenahazuje to. Ostrý start a vypálí se neskutečné tempo, proč proboha?
Dlouhá lajna přejíždí první brdek, balík se zahřívá a Kolíkáč jde do úniku. Mě stačí na zahřátí tempo balíku, ale asi potřebuje víc tepla. Odjíždí k němu další borec a z marné kolíkáčoviny začíná být opravdu první únik. Balík kotrloluje, ale vypadá to pěkně. Po chvíli odletí dvojice a 4 v úniku už má potenciál. Tedy 3 v úniku, Kolíkáč si vystupuje zrovna když začíná zábava.
Blížíme se k rozřazovacím kopci, na vlhku se pro jistotu držím víc vepředu a tak hrozí, že půjdu na špic (třeba sjíždět únik). Luke se obětuje, vynadá mi a odjíždí sjíždět únik za mě. Couvám do háku a užívám si pohodlné tempo. Příprava končí a zvedá se kopec, v balíku zahřmí a začalo peklo. Brutální intenzita, únik je smáznutý za 30 sekund a balík prořídnul. Bolí to, ale jsem tady! Pěkné.
Zbytek balíku je pořád velký a tak se nastupuje na každém hrbolu, budík ukazuje nesmyslná čísla začínající 7. A já neodpadám, bohužel nikdo neodpadá. A tak znovu na dalším hrbolu.
V půlce závodu jsem v prdeli. Ale trať byla vymyšlená snad mě na míru. Pořád tu jsem!
Prší. Silnice nahazuje a záložní přední karbonové kolo vůbec nebrzdí. Musím ho nejdřív osušit, to nejde dělat v balíku a tak couvám na chvost. Libůstka, blitko brdky bez bezpečáku. Kolik jich ještě přežiju? Jeden, druhý, jsem tu!
Následuje houpavý kopec a tady se začíná lámat kůrka. Vypadávám z balíku a riskuji ... nechám to sjíždět soupeře. Nečekám, že to dá, ale chci ho vyždímat než půjdu ždímat sebe. Řvu hop a založím. Do balíku jsem dojel sám.
Vydýchávám to a znovu zezadu nástup do kopce. Praská to přede mnou. Konečně!
Tak ne, párkrát jsme zatočili kolotočem a jsme zpět. A poslední horizont. Zase to prasklo, ale tady mám soupeře v kategorii o zlato. Zaparkovaný v balíku letíme dlouhým klesáním na poslední rovinku před cílovým kopcem. Uááááá!
Uááááá! Zezadu mě předjíždí borec, v zatáčce kde se nebrzdí dostává highsider a v 60 km/h mi posílá kolo do stopy. Zpomaluji mokrým karbonem a zázračně objíždím kolo. V 45 km/h vyjíždím ze zatáčky a balancuji na hraně škarpy. Dobrzdím na 25 km/h a vyskočím zpět na asfalt. Balík je v trapu.
Na rámovce přemýšlím o bravurně zachráněné kombinéze a loučím se s balíkem. Pod kopcem hodně zpomalují před nájezdem na hlavní. Nedojedu je a tak brzdím, krokem lehám na zem a dělám díru do závodní kombinézy.
5 minut po mě ve stejné zatáčce lehá stejným způsobem Luke ... tomu říkám týmový duch.