Tak jsem odlovil svého třetího Mamuta.Myslím si,že jsem na něj už docela odborník.Hodně jsem na něm prožil,některé zážitky jsou tak extrémní,že si je budu pamatovat celý život.A doufám,že budou přibývat další – Mamut je maratón,na který se hodlám vracet,dokavad budu moci.
Poprvé v životě se na startu tlačím dopředu.Důvod je jednoduchý.Z minula vím,jak se to v Přerově po startu mele.A taky nechci hned chytit díru,kterou bych musel sjíždět,pod Slavkov chci jet vpředu.Dobře vím,že se tímto způsobem dá pod první kopec dopravit snadno a rychle.Tedy stojím vedle Maliny a Léňi,kecáme probíráme taktiku a jsem docela nervózní,navíc pojedu svůj první maratón jen na pocit.Rozhodl jsem se letos na závody nevozit tepák.Zbytečně mě stresuje.Věřím,že to podle pocitu zvládnu lépe a budu se moct soustředit na užitečnější věci než na nějaká proklatě vysoká čísla.
Se startovním výstřelem začíná práce.Propracovat se dopředu a pěkne se někde zašít.Splněno.Je tu i Léňa a Pedro,docela nám to sviští.Jsme 2 balík a Léňa s Pedrem jsou pořád na špici.Blázni jsou to :-).V brdcích je potřeba přišlápnout ale jinak se jede přijatelné tempo,žádná kref a já jen čekám,kdy se začne formovat skupina B.Ke Slavkovu zbývá už jen pár kilometrů,když odzadu konečně přiletí Kolíkáč,Mlhoš a Quit.Bohužel přivážejí i neveselou zprávu o Rainym a Gavošovi.Kolíkáč se okamžitě ujal své role ,mozku skupiny a jede seřvat Léňu aby to se špicí zas tak nepřeháněl :-).A má recht,pod Slavkovem Mamut teprve začíná…….
Slavkov je hnusnej kopec.Dlouhej utahovák.A když myslíte že skončil,zjistíte,že jste vedle jak ta jedle.Hned na začátku stoupání Mlhoš ztratil brýle.Zastavuje,vrací se pro ně a naše skupina tedy čeká,volíme rozvážné tempo,aby Mlhoš mohl snadno docvaknout.Jedu vedle Quita.Na jarním soustředění o něm Krupi prohlásil,že má postavu jak Kozubek.Quit je pro mne největší hvězdou letošního Mamuta.Ještě před měsícem s námi při tréninku umíral a teď objel krátkou jako by se nechumelilo.Rozhodně měl na dlouhou.Kolíkáč je nejenom mozkem skupiny ale i jakýmsi tátou,opatrovníkem a garantem integrity skupiny.A navíc pořád kecá.Někdy,zvlášť v kopcích je to dost nechutný .Mlhoš od začátku o sobě lže :-).Jak je v prd… a jak mu to nejede,to slyšíme pořád.Asi je to nějaký jeho tajný rituál .Já však lhát nemusel,ale o tom až později.Ve sjezdu do Partutovic tak točíme v pěti jednu lajnu radost pohledět.Já se hlídám,na špici vždy strávím tak 10 vteřin,víc ne.Nejvíc práce odvádí Léňa.Já toho kluka mám fakt rád.Nesmírně hodnej,skromnej kluk navíc s obrovským rezervoárem sil,které navíc ochotně,bez známky rozmrzelosti dává v prospěch celé skupiny.Kolíkáčův slogan : „ Léňa for prezident“,který nás tak pobavil za Odrami, na něj sedí .Partutovice nejsou Slavkov.Nikdo z nás nemá žádný problém,ve sjezdu k Odrám jen připomínám Léňovi aby nezapomínal jíst a pít.To byl můj domácí úkol od Maliny.Malina s námi pochopitelně nejede :-) ale pár slov o něm napsat chci.Dost jsem přemýšlel,jak ho nejlépe popsat,jak na mě působí a myslím,že mě napadla geniální rovnice.Malina = mladej Vyhup :-).Tím je asi řečeno vše.Takže Odry.Samotný nejsou nic hrozného,horší však je,že tu dost fouká a začíná těžkej úsek v kterém si neodpočinete.To až za Tesákem.Není tedy pro mě žádné překvapení,že si začínám docela dávat.V každém kopci jedu trochu pomaleji než ostatní.Někdy se ke mně vrací Kolíkáč a jak máma mě povzbuzuje.Poprvé hochům odhaluji jak to se mnou vypadá a vybízím je, ať jedou sami.Neb jsou to kamarádi odmítají,no zatím stíhám,byť za cenu,že na každém horizontu dřu jak mezek,abych docvakl a schoval se v skupině.Léňa teď skoro neslézá ze špice.Všíchni ho obdivujeme,Kolíkáče napadá onen geniální příměr o prezidentovi.A tahle historka je taky dobrá.Po druhé občerstvovačce se Léňa nějak zapomněl,zamyslel či co,no zkrátka rozjel to takovým způsobem že jsem jen zalapal po dechu a z posledních sil zvolal : „ cos to tam proboha naházel ! „ :-) . O zoufalství v mém hlasu nebylo pochyb,neb ostatní se rozřehtali jak na povel .Takže ve svém vyprávění jsem došel na 140 km.Moje krize už vypukla naplno a kyselina mléčná v mém organismu pěkně řádí.Hoši konečně dali na mé naléhání a odjeli,abych je tou kyselinou nenakazil :-).
Moje situace moc růžová nebyla.Prošitej jak brok,totálně bez síly.Po rovině jsem byl schopen jet tak 20 km/h.,víc ani náhodou.A Tesák se blížil.No,co bych Vám povídal.Ve stoupání na něj jsem si přísahal,sliboval svému poničenému tělu,že tohle je rozhodně můj poslední závod :-) .Nějak mě to masochisticky uspokojovalo.V tu dobu jsem rozhodně nezávodil.Byl jsem rád že žiju,pral jsem se s myšlenkou že slezu a trochu si orazím.Sběrák mi přišel jako dobrý nápad.No,neslezl jsem,Tesák jsem vydrápal a občerstvovačka mě přeci jen postavila do latě,vylil jsem na sebe odměrku vody,do sebe nacpal rohlík se salámem a zalil kofolou.Konečne sjezd a první chvíle odpočinku snad po 60 kilometrech.Velmi zvolna jsem začal regenerovat.Zkontroloval jsem si čas a po zjištění,že čas 8 hodin je pořád reálný mi poněkud stouplo i sebevědomý a nekecám,najednou mi bylo veselo a já se začal těšit na stojku v Kašavě,jak se s ní poperu.V tu chvíli jsem byl zas zpátky a já začal závodit.Na mé poměry to docela jelo.Kašava ani Hadovna mě nijak nerozhodily.Trať si z předchozích ročníků dobře pamatuji,odfajfkovával jsem si úsek po úseku,a najednou tu byly kostky,zahrádkářská kolonie a cíl a s ním i cílové ovace od Šlapek pro mě :-) .Tentokrát čas 8 hodin odolal o 61 sekund.Vycvakl jsem a šel poděkovat celé skupině B za podporu,které se mi od nich dostalo.
Co závěrem.Nelze vše napsat,na mnohé si člověk nevzpomene,nevybaví si.Mnohé momenty letošního Mamuta se dovíte z jiných reportů.Dočtete se o věrném Jestřábovi,o Rainym,o Igorovi který byl nucen vzdát.Můj report je jen střípkem Šlapkovského příběhu Mamut 2008.Jsem rád,že jsem mohl být u toho.Sakra dobrý to bylo.