Blíží se cíl, zbývá poslední kilometr. V nohách jich je už 214 a tak není divu, že se jim už moc šlapat nechce. Aspoň ne těm mým, které Kolikačovi před chvílí sdělily, že naše dva souputníky (rozumný veterán z OD Morava a bláznivý blatníkář s větším rezervoárem sil a menším citem pro jízdu v háku) se nebudeme snažit urvat hned, ale odložíme to na spurt a uvidíme :-). Plán je ale jedna věc, realita druhá. Zejména ve chvíli, kdy se před námi objeví něco oranžového. Něco oranžového, co se hýbe jinak než Léňa, který nás celou dobu tak nádherně táhnul a 5km před cílem suše nastoupil z prvního fleku a v pohodě odjel pro více než zasloužený 1. flek v naší mini skupince. Ale to oranžové, podle toho, jak se hýbe, vypadá na Gejzu! No to mě podrž. To není možný! Podle toho, jak jde ze sedla, se těch 200km, co jel před námi, nekochal se krajinou a nesnil o doutníčku, jak do nás stále hučel Kolíkáč ;-) Troufnul bych si tvrdit, že vypadá hůř než my. Ale čas na přemýšlení není. Zařvu na Kolíkače “To je Gejza, to mě teda po…” kde místo drž, jsou jiná tři písmena, jelikož jsem nepřemýšlel, že to jednou půjde do reportu :-). Je tam pila ani nevím jak, taky jdu ze sedla o ničem nepřemýšlím a rvu to, co to dá. Poslední zatáčka do cílové rovinky a máme ho na dosah! Paradoxně před budovou Policie ČR, od které se Gejza jako by se nemohl odlepit ;-) Sto metrů před cílem je jasno. Gejzův únik byl nadějný, ale týmový duch vítězí. Řveme na něj s Kolíkem, ale na odpor už nemá sílu. Na pásce citím Kolíka vedle sebe, je to paráda, musím se smát. No to byl závěr, na jaký se nezapomíná!

Gejzo, neber si to osobně, třeba ti to mohlo vyjít. Ale myslím si, že kdybys zůstal jet s Léňou a Kolíkačem, tak jednak by jsi mne porazil, druhak by skupinka díky tvému příspěvku udělala lepší čas a věřím, že by jsi i ze závodu měl hezčí zážitky. Tým je prostě tým a pro ty, kdo stále ješte nejsou zcela přesvědčeni o jeho důležitosti, jsem našel video, ktere změní vás život ;-)
http://youtube.com/watch?v=1sdVZqVKMBg&feature=related

No, a aby to nevypadalo, že Mamut byl jen o tom jednom zážitku, tak telegraficky pár střípků… Začátek závodu pro mne nevypadal moc dobře. Byla to hrozná honička. Od přistání na Ruzyni v pátek v 7 večer, cesta do Olomouce, spánek sotva 5 hodin, hledání špatně oynačené prezentace a parkování v Přerově. Příjezd na start 5 minut před ním. Zjištění, že čip jsem nechal v autě a jedu jen na výlet. Aspoň jsem tím trochu pobavil po cestě Ice. Ve stoupání na Slavkov mi hned zkraje vypadly z kapsy brýle, někdo na mne řve a tak se o pár metrů vracím a navrch k téhle ztrátě se mi jede mizerně. Naštěstí na mne kluci čekají, za což fakt moc díky, že jsem za svou blbost nemusel zaplatit. 170km bych sám jet nechtěl. Naštěstí se mi postupně začalo jet trochu líp. A část do rozdělení tratí, to byla fantazie. Léňa táhl naši skupinku neskutečně. Nechápal jsem a furt se mi to honilo hlavou. “Léňa na hrad”, utrousil suše Kolík a bylo jasno. Mysleli na to očividně všichni. Kolíkačovy hlášky byly neskutečné. Stojí zato trénovat, abych s ním byl schopen jet. Quit jel úplně v pohodě a zářil spokojeností, že je s námi. Jenom Ice trochu bručel, že si stěžuju, že nemám svůj den :-) Pardon Icemane, ale ber trochu ohled na mé příjmení :-) Potom se Quit odpojil na krátkou, Ice nás nakonec přesvědčil, že mu bude líp, když si pojede své tempo. Načež se kousek zrychlilo a došlo tak na mne. Hned na začátku Tesáku bylo jasné, že tohle tempo s Léňou a Kolíkem nemůžu vydržet. Naštěstí jsem až do konce kopce viděl Kolíkáče před sebou. Pořádný kus to byl, ale viděl. A na bufetu pod vrcholem, hurá, taky a dokonce zase zblízka :-) Nacpal jsem si nějaké jídlo do kapes a vyrazil opět s nimi. Nápomocen jsem jim moc nebyl, lépe řečeno vůbec, ale zašitej v háku jsem se trochu vzpamatoval a zmobilizoval na krátkou stojku a potom Hadovnu, kde si Kolikáč shazuje řetěz, aby mi dal trošku fóra :-) Jsme na Hadovně a teď už věrim, že to s kluky nějak uvisím a v posledních brdcíh odevzdávám poslední zbytky sil a za blbnutí jsem odměněm křečemi, nastěsti jen menšími a jen na chvíli. Na a pak už se blíží cíl a zbyvá poslední kilometr… :-)

PS: Rainy brzy se uzdrav, a klobouk dolu před soudržností skupiny A. Nebýt toho pádu, nemělo to chybu…