V hlavě to lítá od jednoho momentu k druhému a že jich na letošním Beskydu zase bylo…
Beskyd je vlastně takový etapák, v pátek vyrazit z Prahy, prožít si letos s Lukem v Bávu překonaní prvního monumentu alias kolony na dálnici přes Brno, koupit ještě litrový bidon a nějaké pochutiny a dorazit akorát včas na rozjetí a prezenci v Domovjance. V Bávu nasávat to zrychlení, tohle mít na kole, to by byla věc. Úzkou cyklostezkou se drápat na Bílý Kříž v oranžovém uskupení, nezlomní maratónci jsou tu, pokecat s RiCem, kterého vlastně vidím většinou jen poslední červnový víkend. Někdo už to balí do ledové sprchy, já si to bez pátečního Kelčáku nějak neumím představit. Slovensko hřeje, jen škoda, že HonzaB zase vynechal návštěvu rodného domu posledního astronauta na Měsíci. Kecal pak o tom celý sobotní večer a nedělní ráno, ale aspoň vím, jaký je rozdíl mezi kosmonautem a astronautem. Kelčák bolí jako sviň a je nějaký dlouhý, tak se jen modlit, ať to zítra přeletím v závodním kvapíku bez vycvaknutí. Nahoře ikonické foto, tohle jsou chvíle, které se usazují do paměťových buněk navěky. Večerní tiskovka, elektronické tužky v permanenci, dodávat si navzájem síly a vědět, že zítra jedeme všichni za všechny Vinohradské Šlapky, které na startu nechyběly od roku 2002!
Ráno to již peče, rozjet se ve stínu lesa s HonzouB a vlastně tak otevřít víčko od lepidla, které nás spojí na 6 hodin. Sice mám v plánu to zkusit zaútočit na podium v kategorii, ale vše zabíjí tropická předpověď a první brdek na "Bílý Kříž", kde jsem totálně uvařen a je mi jasné, že Soláň, Kasárna a Bumbálka by byl jen transport zkřečované trosky do krematoria. HonzaB slíbil pomoci Jítě a já se tak s radostí přidávám. Sjezd z Kříže dole neutralizován kvůli štěrku, tak ještě dojíždíme do pěny hlavní skupiny.
Kopec na hranici "Konečná" tak podle tempa Jitky, kterou musím krotit, ale vlastně si dělám berličku pro sebe, abych ji vůbec uhákoval. Vůbec se mi nejede dobře, ztěžka dýchám a jen s hrůzou otírám oschlé rty a zalévám hrdlo flaštičkou ze zadní kapsy. Přilítl i bílý Luke, takže je o zábavu postaráno. Sjezd do rozpálené slovenské trouby ve větší grupě, která jede, jelikož na dohled další grupa. Bohužel v krajnici volně jedoucí potrhaný Vláďa, který se namotal do pádu, do háje to je pech. Rovinu letíme, vlaju na konci a jen s hrůzou přemýšlím, kdo tohle bude platit.
Dojeli jsme čelní balík a před "Kelčákem" znovu krotíme tempo v očekávání věcích příštích. Jitka předvádí svůj hekací koncert a chlapci v okolí jsou u vytržení! Ředitel Libor tradičně fotí a fandí. Sjezd přes kanálky jsem nějak zaváhal, Jíťa s HonzouB odlítli, ale do Bílé na pěkném asfaltu to naštěstí dolepí 56mm ráfky. Je to sen, valíme v lajně, tak jak jsme si to přáli! Kolem přehrady ve vzorné spolupráci, HonzaB a Luke tahají jako koně, já furt za Jíťou šetřím každý pikowattík, tohle vedro mě musí zákonitě zabít! Bufet narvaný, tak tady za jízdy nic neseberu.
Naštěstí Žába a Martina stojí na domluveném místě pod Smrčkem a předvádí oranjes show, která bere za srdce. Dostávám svůj bidon a premiérově i svoji ponožku s ledem za krk. Moc a moc děkujeme za ten servis! "Smrček" se mi díky tomu jede náramně a začínám si to neskutečně užívat. Snová týmová show, nemuset se ohlížet a hákovat soupeře, ale jet jen pro týmové kumpány. Stále ale v hlavě zatažená ruční brzda a hrůzné představy, jak mě ta Sahara sejme.
Ty nehezké brdky kolem golfu, stojku Maralák, U turn zvládáme s bravurou a "Pustevny" jsou tu. Jíťa nasazuje ambiciózní tempo, které nehodlám akceptovat, tohle nás přeci musí zabít a ten závěr nedáme. Luke si vystupuje a já stěží hákuji, ale pomalu se přibližuji k našemu leaderovi. HonzaB hledá stín a kličkuje mezi koloběžkami, které sjíždí seshora. Řvu na něj ať zaleze, stačí mi ty pocuchané nervy z vedra a nechci vidět žádný karambol. Pospolu k bufetu na vrcholu, kde teplota aspoň trochu opadla. Hrabu jako bagr v salámech a v plátkovém sýru, abych trochu srovnal plný žaludek cukru. Letíme dolů a čeho jsem se děsil se nestalo. Na hlavní směr Rožnov jsem plný sil, nohy drží, asijská raketa se snad vznáší nad rozpáleným asfaltem a za sebou jen cítím 2 oranžové duše. Tohle neskutečně naplňuje.
Nový asfalt na "Soláň" to vše povznáší, Jitka si chce jet špic a svoje tempo, a ne aby ji někdo natahoval držku. Takže role se obrátily a docela nám úsměv natahuje ona. Stále vůbec nechápu, co bude dělat na Kasárnách a Bumbálce, vždyť ona vůbec asi netuší, co nás ještě čeká. Nahoře znovu dechberoucí týmová pomoc od Žáby a Martiny, bidon a další ponožka za krk s ledem. Krk mi zmrzl, páteř se proměnila v rampouch a já se začínám těšit na chiropraktika v týdnu. Ale teď frčíme dolů, Jenda si leze za mě a užívá si ledovou sprchu, která létá z mého krku. Karolinka a příprava pod Kasárna. Tady jsem plánoval těžký kolaps z vedra, ale to se vůbec nekoná. Znovu si užívám špice a euforicky řvu do zahrad, ať se lidi schovají, že je šílené vedro. Oranžová show, to, co mě tak stále naplňuje, se blíží ke svému vrcholu.
"Kasárna", neskutečně těžký kopec a Jitka jede jako magor. Kde to kudla bere!!!? Jedu za oči za naší megastar, HonzaB nám trochu odskočil a mě to bolí. Ale nejsou to křeče, není to dehydratace, všechno zatím funguje, nic jsem zatím nepodcenil, a teď si zpětně říkám, že to byl vlastně opojný stav! Stav, který se zase uložil navždy do paměti a budu na něj celý rok myslet. Na budíku vyhlížím tu první točku doleva, kde se to trochu srovná a bufet se přiblíží. Štěrk, kostky a doplnit bidon a frčíme. Já ještě šáteček do huby, jsem úplně bez slin, takž se málem udusím. Padáme do Makova, týmová trojka, a k tomu ještě jeden borec.
Nezapomenutelné chvíle, začíná "Bumbálka", stehna pocukávají, ale tohle si již nesmím nechat ujít. Jitka znovu překvapuje, žádný záchvěv vyčerpaní či zpomalení, neskutečný výkon. Já chvílemi ze sedla rozehnat křečky a pak jen odpočítávat poslední výškové metry letošního Beskyda. Husí kůže, domluva, že to dáme za ramena, nechci tomu uvěřit, že to zase zažiju. Jitko skláním se před Tebou, fakt úžasný, v tomhle vedru, na našem nejtěžším silničním maratonu, fakt paráda. A ty Jendo díky moc, ty jsi prověřený kumpán, se kterým je závodit vždy nezapomenutelný zážitek.
Cíl! Jana to dokumentuje, děkujeme moc, z Mamuta nám takovéto cílové foto chybí. Vycvakávám a dostávám křeče do obou nohou, Kapr s Vláďou mě zachraňují pivem a ze mě endorfiny smíchané s potem tečou na zem. Tohle jsou zase životní chvíle jako bič!
A vůbec všechno to zase bylo skvělý, tak jak si to vždy přejeme, aby to dopadlo. Škoda jen Vládi, ale hlavně, že to jsou jen odřeniny a naraženiny. 12 Šlapek v cíli, podium Jitky a Kapra, večerní bujará tiskovka od Strejdy, 3 dny naplněné smíchem a dobrou náladou, safra, kvůli tomuhle víkendu snad zase má cenu ještě jezdit dál!
A jak jsem napsal na začátku, že Beskyd je etapák, tak ta poslední nedělní etapa na vytočení nohou od Luka stála za to! 40 km a 900 up, mraky štěrku a cest jen pro zdatné cyklisty to teda bylo něco!