Po pěti letech startů domácího závodu ze Strahova se zázemí LʼEtape Czech Republic přesouvá takřka ke mně do obýváku na Kavčí Hory. A tak při snídani sleduji, jak do sběrných autobusů nastupuje armáda regulovčíků, kteří budou strážit celou trasu. Přesto je to závod, ze kterého mám vždycky největší obavy. V tisícehlavém davu chce mít každý tu nejlepší pozici. Nemám tak ostré lokty, a tak se v nezávodních kilometrech pomalu prosévám dozadu. Největší obavy jsem měl z přejetí šikmých tramvajových kolejí na Přístavišti, naštěstí to dobře dopadlo.

Odmáváno je v Komořanech. Za odbočkou ve stoupání na Točnou už je dost místa, abych se mohl vrátit více dopředu. Čelo je každopádně odjeté a jelikož i za Točnou má profil spíše stoupající tendenci, pole se trhá na malé skupinky. Nevadí, tady to znám jako své boty, stejně za chvilku narazíme do stěny v Záhořanech, kde si plácnu s povzbuzujícím Grepem. Tady už jedu opatrnější tempo, neztrácím, ale ani nezískávám. Ve sjezdu do Jílového se ke mně připojuje vítěz kategorie M5 Pavel Popiolek a spolu se povezeme až pod cílový kopec. Ve stoupání na Netvořice se tvoří slušný balík. Jeho kompaktnost však drasticky rozkládají občerstvovačky. Více než polovina končí v Neveklově a další staví v Křečovicích. Tady už začínám bojovat s nedostatkem tekutin, ale na zastavení není čas. Pavel to má ošéfované dobře. Bidony mu vozí domestik Kristian Hynek a jeden dostává dokonce i z auta. Kristian ale zároveň jede na týmové umístění, takže dokud má kolegu ve skupině, táhne jako lokomotiva.

V kopci od Slap už máme všichni docela dost, naštěstí nám několik dobrých lidí podává kelímky nebo malé lahve s vodou. Můj poctivý „trénink“ ze sauny mi pomáhá dobře snášet průměrnou teplotou 36°C. V Bratřínově je občerstvovačka šikovně v kopci, takže poprvé zvládám zastavit, vyměnit bidon a dohnat svoji skupinku. Ještě vydržet menší kopečky nad Davli a je to v klidu. Valíme kolem výletníků z kratších tras. Za Zbraslaví je to trochu složitější, když máme k dispozici jen jeden pruh. Zleva! Kostky Pod Pekařkou a cíl. Závod dokončily bohužel jen tři Šlapky, takže k týmové trofeji z Prachatic zatím druhá nepřibyla. Až doma se z fotek dozvídám, že jsem jel v kombošce s černě záplatovaným ramenem, přitom mám novou a tahle měla být jen tréninková 🙃