Trosky…moje letošní druhá jízda venku a vlastně druhá vyjížďka s VŠ. Jen doufám, že neskončím zase jako troska po minulé neděli do Ústí. Ráno je maličko zima, ale bojí se jen srabi. Vyrážíme s Pekusákem ze Semic a přijdu si jak jezinka, ale kůzlátka mi jsou kdesi a chci si fakt zahřát jen ty prstíčky.
Když se srotíme v Nymburku a vidím vás, mnohé prvně, vím, že balík NEE. Chci si jet svým tempem a mít výhled. Manžel Pekusák jede se mnou, musí, a přidá se k nám Oťas. Až do cukrárny v Rožďalovicích dělám domestika, a to fakt dobrovolně. I když vím, že by mě rádi chlapci vystřídali, mají pochopení. Kafe a štrůdl zhltnu, protože vaše vyjíždkové tempo není moje vyjíždkové tempo. Do Sadské pak mám tu čest, že mi hák nabídne sám pan prezident Kolíkáč…a to se neodmítá.
Dojedu si svých prvních 150 km v životě a jsem šťastná a kupodivu stále relativně fresh. Já amatér nesportovec jsem se překonala.
Oťasi, dík, že ses nebál přidat a těším se zase příště na chvostu :-)