Po poslední zkušenosti s cestou po D1 se mi nechce před Mamutem vstávat v pět ráno a riskovat, že dojedu na místo pozdě nebo na poslední chvíli a tak rezervuju ubytko v hotelu Jana v Přerově.

Vyrážíme v pátek těsně po obědě s vizí, že to bude pohoda za ty ideální 2.5h, ale chyba lávky. Na místo dorážíme až kolem páté odpoledne.

A tak na nic nečekám a jdu rovnou protočit nohy a trochu si projet začátek trasy, protože vloni jsem tu chyběl. Nakonec dojedu až pod hlavní rozřazovací kopec, cestou míjím ještě P. Popiolka, kterého nakonec potkáváme i u večeře.

Cestou vyhodnotím, že je tam jen asi 5 míst, kde mi to celý může wodjet a nadhazuju zbytku, že bych mohl jet s nima a místo průměru 31 bysme mohli jet 33. Zpátky přiletí hláška z odpoledního sezení u Gwerna: A kluci přemýšleli jste o tom, že balík vytočí Vláďu, počká na vás a vaše existence na dalších 5 h ztratí smysl?

Tak to beru prostě tak, že mi to odjet nesmí. Po večeři ještě lehká sauna v hotelu a šup na kutě.

Začínám trochu ještě laborovat s jídlem potom, co mi dvakrát totálně došlo na časovce. Takže nový plán je, se pořádně nacpat na snídani a pak už vynechat až do startu cokoliv sladkého s vyjímkou pre-race želé od Enervitu. Když ještě čtu návody, tak trochu lituju, že jsem si vzal jen jedno. Ráno vyrážím se rozjet, projíždím ještě znovu úsek na první kopec a řadím se na startu dopředu jak nám nařídil vloni Kapr na Beskydu.

Start je tady, až na první brdek si celou cestu opakuju mantru, že jediný správný pohyb v balíku je směrem k čelu. Za prvníma kostkama mě sice borka v zatáčce vyloktuje, ale mantra pomáhá a v první stojce to na čelo nemám moc daleko takže si to za kostelem v pohodě doskočím a hákovou část dávám v klidu. Vlastně se vpředu jede docela v pohodě i v mírně klesavé části. Trochu mi to tudíž cukne až v Hlinsku, tam teda možná trochu zbytečně vsadím spurt a doskakuju do čela. Předemnou profesor Uličný a tak jsem celkem v klidu. Po sjezdu k Lipníku je těsně předemnou, takže pohoda a dávám první gel podle plánu.

Přichází první opravdový kopec, jedu svojí mantru a dole se sunu víc k čelu. Z profilu si pamatuju, že tam jsou docela zuby, ale zbytek je hákovací profil. Jedu prostě co to jde, ale na úplné čelo v tomhle závodě prostě nepatřím, takže si to musím nechat odjet. I tak mám celkem dost. Zbytek kopce hákuju borce, co pak moc v háku nejezdí, ale to mi neva.

I tak jsem nahoře v solidní skupině. Někdo se chvíli snaží zorganizovat opravdový kolotoč, ale časem se to rozpadá a dotyčný to znechuceně vzdává. Průjezd první občerstvovačkou, chytám kelímek s kolou, ale je tak nabublinkovaná, že to nedokážu polknout a akorát si zleju celý brejle a obličej. Se skupinou se dopracujeme až pod Tesák. Ten se ze začátku moc nejede, což mi neva. V horní části si zkouším přišlápnou, ale všichni jedou se mnou. Luke má pocit, že bych jim příště měl říct, že se nesnažím odjet a jen si chci nabrat pití. To mě teda nenapadlo. Povídat si s cizíma lidma, že jo...

Takže nahoře se stalo to, co se mi moc nehodilo a než jsem si všechno nabral tak jsem tam trochu ztratil a hlavní část skupiny odjela. I tak to bylo dost pozdě a za sjezdem chytám v tom počasí křeč. Přecházím tudíž na silové šlapání jako minule. Je to vcelku absurdní, ale takhle jsem se dostal až na Grapy.

Zbytek cesty už byl jen boj o trochu důstojný dojezd, chvíli jedeme v trojičce, ale při jednom střídání jsem zjistil, že už jedu sám, takže jsem si to prostě dojel.

V cíli jsem sice zjistil, že vloni to všichni jeli rychleji než já, ale podle všeho to v tom vedru byl trochu jiný závod a jelo se trochu pomaleji než vloni.

Vlastně ta trasa byla vcelku fajn a profil mě bavil. Tak zase za rok!