Na tradiční otvírák sezóny odložený na nezvyklý prázdninový termín doráží sice jen 13 závodníků, kteří si ale zato můžou vychutnat krásné asfalty v nádherném počasí. Číslo 13 se osudovým stává i HonzoviB, který ho stejně jako na Beskydu fasuje na startu, nicméně kvůli připraveným dírkám s provázky nahoře si ho nemůže na řídítkách otočit vzhůru nohama. Hned za výjezdem z parkoviště za to bere Luke s favoritem Viktorem Lerem a máme co dělat, abychom se k nim dotáhli. Pak už solidní, ale pro většinu dobře snesitelné tempo. Několik málo krátkých oranžových výletů před balík nechává Vikiho chladným. V Uhlířských Janovicích nás nejdříve přibrzdí vlak a pak křižovatka frekventovanější silnice. Letos jedeme bez zaváděcího auta a regulovčíků, což ale vzhledem k našemu počtu a tomu, že se všude zatáčí doprava, vůbec nevadí.

Rozřazovací kopec z Kácova nás tentokrát neštěpí, i když v závěru nastupuje Pepa Vejvoda. Ve sjezdu před Zdebuzevsí Petr Smetana s Vikim předjíždějí auto a já chytám díru, kterou se mi nedaří sjet, a obětavě ji lepí Barbánek. Tempo v kopcích na Divišov a z Třemošnice nastavují favorité. V Choceradech chvilku čekáme na vlak. Do ostřejšího stoupání se pouštím s vervou, a když sklon klesá, mám takový náskok, že bych vyhlášenou HP (horu pudinku) mohl dát. Po projetí prémie za sebou široko daleko nikoho nevidím (ale možná je to jen moje krátkozrakost), a tak mi nezbývá než zkusit v úniku pokračovat až do cíle. Je to jen 14 kilometrů. Nikdy jsem nic takového neudělal, ale proč ne právě teď. Buď to vyjde, nebo alespoň ostatní Šlapky pošetří na souboj s Vikim. Radši se moc neohlížím a šlapu, co to dá.

V Jevanském údolí, jen pár kilometrů do cíle, mi to ale nedá a zjišťuji, že se balík blíží. Tady šanci nemám, snad jedině kdybych to dotáhnul až do cílových serpentin nad Hradcem. Nakonec mě balík dostihne právě na začátku serpentin. Ty jsou však docela jezdivé, a tak balík prakticky nezpomalí a letí kolem mě. Nemám na to se zaháknout a na chvilku úplně svěšuji. Nechci ale zklamat svoji milou podporu v cíli, a tak se zase zvedám a stíhám dojet alespoň slávistu Ondřeje Berana. Zpětně zjišťuji, že to byl souboj o bednu, na které díky různým kategoriím stojí většina účastníků. Jíťa a Pepa dokonce úplně sami. Vyhlášení a tiskovka v Černokosteleckém pivovaru nemají chybu. Moc díky Kolíkáčovi a jeho rodině za organizaci a všem za účast!