Bitva o přední místo v Severočeské amatérské lize cyklistů se přesouvá na domácí hřiště SK FAVORIT Bílina. Ve velké ceně O Radovesickou kostku bojuje 11 Favoritů proti 4 Šlapkám. V úzkém startovním poli se trochu chaoticky mísí dva balíky, které startují po sobě. Čísla dvou borců přede mnou ale začínají čtyřkou, tak jsem ve správné kategorii. Popřát si hodně štěstí s Jíťou z druhého balíku a jet hledat dopředu Kolíkáče. Před týdnem jsem v Tuchořicích chyboval, když jsem první kopec jel moc opatrně. A teď chybuji přesně naopak. Kopec do obce s příznačným názvem Mukov má poněkud jiné parametry než včerejší Kozovazy. A tak se zbytečně dlouho držím v brutálním tempu s čelem, abych se následně nedokázal chytit ani Kolíkáče. Nečekej, volám na něj, když se ohlíží. Naštěstí přežívám vlastní smrt a zapadám do slušné skupiny opozdilců. V rovince směr Kostomlaty sjíždíme menší skupinku s Kolíkáčem. Takhle by to šlo, jsem zpátky v závodu. Skupina se sice točí, ale po rovině jede jen na půl plynu, protože ji v kopcích řádně očesává Zdenek Zof. Opakuje se pořád stejný scénář. Zpočátku Kolíkáč ztrácí, v polovině kopce si vyměníme nohy a já mám co dělat, abych uvisel. Už se na to vykašli, volám na Zdenka, místo kašle ale volím ostřejší výraz. V Garminu mám nahraný pouze jeden ze čtyř okruhů, hlavu jsem nechal v autě, a tak nevím, kolik ještě zbývá do cíle, když Kolíkáč začne plánovat náš útok. Jenže plány berou za své, když v zatáčce před Razicemi z jedničky nastoupí Petr Lacina takovým způsobem, že druhý Zdenek končí na trávě. Já ze trojky Petra docvakávám. Mírné klesání do Hrobčic bohužel strávím na špici, a tak mi za ostrou levou v cílovém spurtu nezbývá dost sil na dva závodníky ze stejné kategorie, což ale nijak nezmenšuje radost, že jsme v pořádku dojeli a můžeme si společně vychutnat zasloužené halušky.