Výlet do Alp zanechal docela velké stopy na mém zchátralém organizmu. Únava, kterou nějak nemůžu dospat, mraky práce, a k tomu jakýsi zdravotní problém se zadkem, který není nějak kompatibilní s cyklistikou. Po více než týdnu to zkusit v pátek, ale 15 km mě úplně vyřídí jak psychicky, tak i fyzicky. Do toho nějaké rodinné oslavy a přežírání se a v hlavě nějaké závodění a mačkání se najednou vůbec není. Takže výmluv, proč mi to ujede mraky a jdu do toho vlastně s čistou hlavou, že si to jedu jen užít. Na kruháku Jíťa a Žába, cestou nabrat Luka a zapomínat trochu na to, jak si sednout na to debilní sedlo. Luke si stěžuje na záda, tak to už vypadá jako dobrý zájezd důchodců. Ondřejov žije cyklistikou, 162 kusů a z toho 13 oranjes to prostě chceš!
Hradec se asi nejede, stejně jako Konojedy, jelikož jsem furt s čelem a jede se mi docela dobře. Za Konojedy vpravo najednou fandící peklo, které silně připomíná 7 nizozemskou zatáčku na Alpe d'Huez! Valíme dál, Benátky v protivětru, tak se snad sklouznu ještě dál, než jsem předpokládal. Bláhově jsem si myslel, že zadek dá pokoj v závodním poblouznění, ale bohužel, furt poposedávám, jak na horkém bramboru. Sjezd do Talmberka se pěkně natáhl, hlava mě nepustila do předních pozic, takže jsem spravedlivě odměněn ve stoupání k hájovně, kde čelo mizí. Tomáš Papež je tu, ale dnes asi nemá taky svůj den, jelikož nahoře již není. Do Ledečka s rozvahou a na Bělokozly zahlédnout před sebou ve skupině našeho Dana. Tak to je motivace, jet přeci ve skupině se Šlapkou, vždy stojí za to :-). Pomalu se přibližuji a v půlce jsme spolu a další motivací je o kousek před námi Slávista Karel Kopr! Tak si pomoci a můžeme se předvést před Kájou a Verčou z Průho, kteří mohutně fandí na vrcholu! Díky, tohle je lepší než 100g cukru!
Rychlý sjezd do Sázavy po vyžehleném asfaltu, je nás asi 6 a když usilovně přemýšlím o Barbánkovi, že mohl zafandit tady na okruhu 2x, tak se před námi zjevuje znovu nizozemská zatáčka, která dokonce podává banány. Tak tohle nemá chybu bejku!!! Jsi světovej, dalších 200g oranjes cukru do žil, jedeme za Šlapky!! Borec ze skupiny jen prohodí, kudla vás tady teda je! Další okruh ve stejném rytmu, sjedeme pár odpadlíků z mladého balíku a dáme si Čekánov. Zadek bolí, nohy cukají, a Karel Kopr začíná mizet. Tohle není dobrá rovnice. Slávista ze SAL přeci musí být za mnou na hvězdárně!
Zkouším poposednout dozadu na sedlo a tlačit do pedálů čísla začínající 3, a hele ono to jde! Skupina drží, letíme do Vlkančic, kde nás předjíždí sanita. Pochmurné myšlenky na to, že by si jela pro někoho z nás se bohužel naplňují. V esíčku ve sjezdu se jede krokem, na zemi leží borec a pohled, který prostě nechceš. U toho Víťa, který snad zestárl o 10 let. Docela mě to bere a myslím na Doksy. Skupina v dáli a mě se nechce. Ale kolo pode mnou zahýká a připomene, že na rovině nikdy odpadat nebude. Tak jo, pomůžu Ti!
Jsem s nimi a před Skalicí ještě sjedeme výletníka Bobka, který tak vidí na vlastní oči moji marnost se překulit přes skalické náměstí. Jak to tady nemám rád, a to tu už nejsou kostky! A teď už to bude jen do kopce. S Danem se hecujeme, ale stejně nám Karel+2 odjíždí. Už jsem nějak smířen s osudem, ale když se ten Karel úplně nevzdaluje a furt ho vidíme, tak to pomalu ve mně začíná doutnat. A chytne to na kostkách ke hvězdárně! Slavie zůstala za mnou, a můžu si tak užít oranjes kotel u cílové brány!
Bylo to moc dobrý, i navzdory těm nepěkným Vlkančicím. Tolik Šlapek na trati a okolo, to je prostě zážitek, moc a moc děkuji všem. Dovolím si poupravit: Šlapky, transfúze pro ty, kterým v žilách koluje cyklistika! A ten kotel v cíli, ta úzká ulička jak na Alpe d´Huez, to je navždy zapsáno v kronice u 18.ročníku Kolem Posázaví! Díky do CFC Kladno, že to furt držíte a umožňujete nám to zažívat!