Po krátké odmlce, která trvala pouze od podzimu se stavím na startovní pásku silničního cyklistického závodu. Na novém kole a s vědomostmi, které jsem nabyl minulý rok. Cíl byl jediný, podat lepší výkon než loni. Jelikož jsem letos moc netrénoval, ale spíše výletil, o splnění svého cíle jsem se bál.

Zjistil jsem, že mojí hlavní slabinou byla loni strava, tak letos nic nepodceňuji a vytvářím zásobu, beru gely a sypu cukr do bidonu. Vyzvednout čísla, pozdravit přátelé v oranžovém a na startu si s Daffym povzdechnout, jaké máme „štěstí“, že startujeme v prvním balíku. V loni jsem s čelem vydržel cca 18km, než jsem neudržel nástup na kopci. Cíl to tady udržet jsem splnil a jelo se dál. Po cestě potkáváme Bobka, jak hecuje nás v oranžovém kupředu. Následně se i ocitá v balíku, což pro mě byla taková morální vzpruha, ale jelikož tohle byl můj první letošní závod , na rovince docela tempo, atmosféra by se dala krájet a já čuměl na plášť, přehazovačku a výmoly před sebou, tak jsem ho v tom všem zapomněl pozdravit. Čelo mi odjíždí asi u vrcholu Talmberku, sype se to a sjíždí se skupina cca 10 lidí se kterou jedu dál. Piju, láduju do sebe gely, aby se neopakoval scénář závodů z loňského roku. Chuť a síla v nohách je, tak je to dobrý. Ostře nás bralo auto týmu Unlimited, protože jeden z jejich družstva zastavil, tak měnil kolo. Asi 3 lidi ve skupině měli sjednaný podání bidonů. Tak to už jsem si říkal, že nejsem na Tour, tak co se to děje. Když jsme pak za Sázavou valili a já viděl Barboše jak mi podává banán, tak jsem se jako na Tour cítil taky :D. Když jsme jeli druhé kolo, modlil jsem se, ať tam ještě je, protože ten banán mi v žaludku plného gelu udělal dobře. Modlitba vyslyšena, předávka úspěšná. Mistře svačináři díky!!! S pocitem, že servis ve skupině je srovnaný a všeci mi ten banán móžu závidět pokračujeme dál. Asi 20 km před cílem si uvědomuji, že se mám sílu a nic mě nebolí. Posílám tam poslední gel, abych doplňování energie mohl vypustit z hlavy a říkám si, že jestli se poštěstí, tak dneska bude hezký dojezd, kde se konečně budu moct vyždímat a užít si závěrečný spurt. Bohužel potkáváme nehodu, kde se sjíždí čelo a v klidu se jede až do cíle. Přeji brzké uzdravení. Dojíždím Daffyho a bavíme se o tom, jak se nám jelo. Když kontroluji průměrnou rychlost a vidím 34,5 km/h, tak jsem mile překvapen. Jelo se mi opravdu dobře, konečně to byl jistý výkon, ne vláčení mrtvoly do cíle a můžu říct, že jsem závodil, konečně! Bylo to skvělý!
null