Poprvé vyrážím okusit závod směr Lesná. Jeho nové zařazení do série RoadCup avizuje nejostřejší konkurenci. Jsem nervózní z prvních 12 rovinatých kilometrů, kde se jede v pelotonu. Naštěstí výborně funguje organizace Sportovním klubem policie Most. Ačkoli propozice neslibují ani plovoucí uzávěru, řada majáků před pelotonem i za ním zastavuje protijedoucí auta na samém okraji vozovky a zezadu nikoho nepouští. Takže jde jen o to si držet pozici. Jak píše v reportu Jíťa, skvěle v tomto pomáhá, když alespoň pár týmových dresů jede u sebe. A nás se sešlo krásných osm plus Luke, který jede v kamufláži.
Letos se po rovině žádné pokusy o dělení nekonají, všechno spravedlivě řeší 600metrový kopec přes Dlouhou Louku. Nejsem v úplně nejlepším rozpoložení, a tak mi to docela brutálně odjíždí. Žába po zranění z bezpečnostních důvodů nezávodí, ale přesto je nejrychlejší Šlapka. Když široko daleko kolem sebe už nikoho nevidím, začínám si připadat poněkud nepatřičně. Ale držím tempo a v druhé půlce toho nekonečného krpálu nacházím smysl svého počínání alespoň v psychické podpoře Jíti, která neskutečně houževnatě bojuje o život. Skupinka s Pepou Vejvodou a naším Aldou je na dohled a na horizontu zvolní, takže se připojujeme a žijeme. Tady se vyplatilo nechat všechno, protože s kým byl člověk nad Dlouhou Loukou, s tím byl i pod závěrečným kopečkem na Malý Háj, resp. Lesnou.
Nahoře nástupy trochu zlobí Robert Krupka, ale jinak se jede celkem v pohodě, zřejmě nemá smysl někam odjíždět. Na Flájích nostalgicky vzpomínám na trasu Krušnoton Tribute. Skupina se rozpadá až v závěrečném kopečku. Odjíždí Tomáš Fučík, Martin Opolecký a Zdeněk Zof. Za nimi s odstupem Alda s jedním borcem a za nimi já. Aldu se mi podařilo dohnat a povzbuzen tímto úspěchem a vzpomínkou na Kolíkáčův tuchoměřický povel „Potřebujeme body, makej, zvedni se a odjeď!“ ještě předjíždím Martina a Zdeňka.
Na občerstvení v cíli ani vyjetí přes NDR bohužel nemám čas, a tak po týmové fotce valím nejkratší 30kilometrovou cestou zpět na start. Startovní číslo Severočeské amatérské ligy na zádech dělá divy. Člověk navštěvuje závody, o kterých před rokem vůbec neuvažoval. Je to návykové 😊