Lesná je hezkej závod, na pěkný trati a dobře zabezpečenej, ale upřímně mě vůbec nebere. Žába ale navrhuje afterparty výlet a to mi přijde jako prima nápad, to už ten čas v autě může stát za to.
Na startu tak plné kapsy gelů o litr piti víc než bych potřeboval. Po startu se nic neděje, protože to prostě nemá cenu, všichni čekají na Dlouhou louku. Tam se v podstatě závod rozhoduješ, respektive se dle wkg dělí na skupiny, kde se člověk bude plácat zbytek dne a kdo při plácání našetři nejvíc sil, může to tam poslat v posledním kopci.
V zásadě je možné zvolit dvě taktiky a to je další důvod proč to nemám rád, buď si dát FTP test a pak si v pěkně vypečený skupině ještě několikrát užívat ten pocit totální smrti až do cíle, nebo jet ten kopec pod svoje možnosti, ale zbytek závodu tak nějak vlastně odepsat, protože se tam nemá co stát, můj mozek nemá co analyzovat a nutí mě to myslet na hovadiny. Oboje je imho na prd, tak volím méně bolestivou variantu b, stejně sem přijel hlavně na výlet do NDR.
Do kopce sem najel beznadějně poslední z balíku, ale první půlku zhruba držel odstup na odpadající šlapky. To mě nutilo přemýšlet, jestli je něco špatně se statistikou a pravděpodobností, nebo naším klubem. Dyť přece z 60ti lidí různých barev by měly vypadávat postavičky červené, modré a bílé se stejnou pravděpodobností. Vypadávají však skoro jen ty oranžové. Jinak je to samozřejmě pěkné kopec, jen buď moc dlouhej na délku závodu, nebo je závod moc kratkej na délku kopce a měli by se jet aspoň 2 okruhy...
Odháním myšlenky pesimistické a snažím se držet wattovou konstantu s vidinou konvergence ke zbytku klubu kdesi těsně za horizontem. Pak se ale kolem začne motat sanitka a nějak narušuje moje soustředění. Ve vesnici pak koukám všude možně (a nevidím přes sanitku dopředu) a nahoře zjišťuji že posloupnost se úplně rozpadla a limitu sem nenašel.
Místo toho jsem úplně sám, respektive +1 si mě doskočil na horizontu, ale když jsem založil, že teda pojedem, tak jen zanadával a divergoval...
Dál to byla tedy očekávaně nudná samotka a za Flájema sem se rozhodl, že půjdu radši čurat, abych nejel sám. Akorát se mi nechtělo, tak jsem jen svěsil a čekal. Přijeli dva a pak se pod kopcem objevil i Kolíkáč +2. Prvním dvoum jsem oznámil, že pojedem v 5ti nebo 6ti, nějak nevím jestli to pochopili, ale nečekají, já aspoň vesele volám na Kolíkáče jestli to chce jet celý sám, nebo zvedne zadek... no nevypadal, že by byl mou přítomností nadšen tolik co já jeho. Nicméně to spojím na skupinu 5 lidí a vcelku pěkně točíme. Před koncem jsou ještě 3 kopečky, tak čekám jestli se bude něco dít. Nejdřív jsme -1 a pak i -Kolíkáč (ve sjezdu sic!), mávám na něj z chvostu grupy nebo to brzdím, ale z dálky jen odezírám, že nejspíš ještě přibrzďuje, jen abych už mu dal pokoj, což teda činím. (Nakonec se ukázalo, že přibržďoval celej den)
V posledním kopci jedu tréninkový SS interval, což nejdřív vypadá, že povede k vítězství ve skupině, ale ke konci si mě borec doskočí. Není ale moje kategorie, tak mě to v cíli ani k ničemu nevyhecuje a prostě jen mačkám konec aktivity, vracím čip, zapínám aktivitu afterparty a valíme s Žábou směr dederonie.
Tam nejdřív divná ale dobrá domácí zmrzlina a pak velmi povedené Böhmische Buchtlen s moc dobrým Vanillensaucem. Pěkný krajinky, nohy vcelku na kaši a dřevěný kýčovitý krušnohorský hračky na každým rohu. Paráda!