Doksy, Posázaví, Klikáče ikonická trojice, která zbyla po všech těch závodech v okolí Prahy z dob, když jsem začínal. A u všech jsou teď kluci z Kladna, za což je potřeba se jim poklonit až na zem.
V týmovém autě jede debata na plné obrátky, i když stěrače nestíhají stírat. Jdeme zase do toho, chceme pokořit 40. ročník Klikových vrchů a dokázat si, že tenhle den stálo za to žít! Oranjes jsou vidět, je tu i jejich legenda, která dorazila až od Tatier. Zkusíme ještě zabojovat o vítezství v soutěži týmu v SAL?
Po zkušenostech z roku 2024 jedu nabalen, nechci zase zmrznout. Do Městečka v poklidu, i když v těch potocích vody se necítím úplně jistě v balíku. Sjezd všichni opatrně, ale do Křivoklátu se to už solidně natáhlo a já se gumuji v lajně za Nemim. Výjezd z Roztok na Bukovou jsme v pěně hlavního balíku, ale je jasné, že na více již nedosáhneme. Nemi heká, že už nemůže, ale magnet jménem oranžový Dan je pro nás hodně magnetický. Pomalu se přibližujeme, no o hodně pomaleji než Milan Miller, který okolo nás profrčí jako motorka…
Jsme s Danem, jsme ve 4 kusech a točíme, grupa s Milanem je na dostřel. Ale vzdálenost se nezkracuje. Navíc mě začne zlobit budík, který nepobírá tu vlhkost vůkol. Skryje sjezd zase opatrně a hurá do průsmyku Suchá jedle. Ten název hodně pobaví, když si připadám, že plavu v rybníce. Nahoře už jen 3 orange, tohle je sen, který si budu zase hodně dlouhou pamatovat. Nohy překvapivě po včerejšku jedou, ten pocit jet špici pro týmové kumpány je stále tak nenahraditelný a naplňující! Virózka někam zmizela, kolo prostě léčí, neskutečně si tu vodní torturu užívám. Dan zvyklý z motorek, kraluje ve sjezdech, my s Nemim zase na rovinách, kde nás zachraňují vysoké ráfky.
Požáry! Cože, jaké Požáry, když je všude tolik vody… Chceme za ramena do cíle, takhle show prostě nesmí skončit! Stojíme v cíli, kape z nás voda a tečou z nás endorfiny, tenhle den stálo za to žít! Tohle mi nikdo nevymluví, tohle se nedá zažít doma na kanapi, tohle se nedá zažít v multikině při super bijáku, tohle se nedá zažít ve virtuálním světě na trenažéru, tohle nemůže přinést nějaké překonání KOMu na sociálních sítích. Tohle umí jen venkovní cyklistika, kde se se ti příroda nepřizpůsobuje, ale ty musíš překonat její nástrahy.
Bylo to velký, dojezd Jíti s Pepou na čele 3.balíku bral za srdce, stejně tak šťastný Kocot v cíli. Mise splněna, myslím, že dnes Bílina skončila ve ztrátě! Díky Šlapky!
Vyhlašovaní v retro restauraci U Dobroty u roztopených kamen dává vzpomenout dobám dávno minulým, když se U Paviána v Halounech vyhlašoval CKKV hobby cup. Děkujeme Kolbabáci, že jste!