Hladit chytré krabičky a odhánět zelené šmouhy. Mladějov v dubnu v kose, ale s nadějí, že v květnu to bude na cukrárny cestou. Prdlačky, je snad ještě hůře. Čápáky z roku 2003, co už dávno měly skončit v kontejneru, jsou furt nesmrtelný. Gurt přijede na kole z domova, tak nesmíme přeci vyměknout a rvát to do aut. Rozjíždět se po trati mě vůbec nebaví, to raději se zpráskat v krutém bočáku mezi glacidetem a kapkami z nebe. Ale když jedete v týmové lajně, tak to přeci vůbec nevadí! Tohle mě drží při životě, ta sounáležitost, ta stejná oranžová krevní skupina. Křečovitě se držet kokpitu u brzd a nebýt schopen zalehnout, jak to mává s předním kolem a zadním diskem. Barbánek jede dlouhou špic a mě pálí stehna. Do Kopidlna vjíždíme na 400w a furt za sucha! To snad není možný, že nic nespadne.
Teď už trochu volněji a na kecačku. Taky raději 2 zastávky, to kafé je hrozně močopudný! Epická vyhlídka na Krkonoše, Kozákov, Trosky, na které se valí černé mraky. Dovalíme do zastávky, prezenční arch chodí přímo mezi námi, tak to je luxus. Jíťa nabalená, a že to prý nesundá. To já slyším bráchu Kapra, je to závod, dycky krátký-krátký. Klepu se na startu a řveme na startující oranjes. Zalehl jsem do hrazdy a nic neřeším. Nikdy jsem nevěřil, že mě budou i časovky bavit. Tělo se sice brání, na samotku neumím ze sebe vymáčknout úplně všechno, jako když jedu v grupě a mačkám se, aby to neodjelo. To už se nezmění, ale jsem s tím smířen a užívám si to. I ten dnešní mrazivý vítr a pár kapek bubnující do kapky! Před otáčkou zafandit Jítě, Smoldovi a po otáčce Barbánkovi a Gurtovi. Tohle nabíjí! Nejsem v tom sám. Smoldova blikačka je magnetem a před cílovým brdkem ho dávám. Ležet furt v aero pozici, i do kopce, zní časovkářská rada, ale kolem mě se prohnal Smolda, co zvednul zadek! No pěkný! Tak taky zvednou zadek a típnout budík.
Ruce zmrzlé, rychle na sebe nabalit všechny vrstvy, kousky banánu od Korďase a mydlíme to zpět do vyhřátých aut. Ale je to ještě 44 km! Vítr znovu zlobí, ale voda nepadá, fakt zázrak! S Barbánkem točíme špice pro kamarády. Uběhlo to velmi rychle, přelít zbytek našich bidonů Gurtovi, ať to zvládne domů se ctí. V autě otočit kolečkem do červených pozic, zapnout stěrače a spustit hlasový brífink s Barbánkem a jeho elektronickou tužku. Gurt nás dal! Tak to je posila! Znovu zafungovala ta kozí vrátka do Šlapek, bereme všechny a čas všechno ukáže a učeše. Zlatý Gurt a tradičně zlatá Jíťa! Moc děkujeme za repre! Ale vítězové jsou dnes všichni, co se postavili na start. Překonali ten výhled z okna a zažili chvilku nepohody, která je ale odměněna pěkným pocitem večer, naložit si tác jídlem a čumět do monitoru na fotky a výsledky!