Měsíc utekl jako tlak z galusky po zimě a oranjes se po 14 denní pauze opět ukázaly na startu ve Slatinách. V Kněžické společenské cukrárně v 16:15 usedám k dortu a hlásím platbu dohromady s kolegy. Ti dorazí zanedlouho a poroučí cukrářské speciality. Adam, kterému nad koleny přetéká 5kg wattů, si střelil z Kolína vlastní čásu kvůli zapomenutému číslu, o bednu stojí se vším všudy, zaslouženě. Za to Smolda si dal jen malý dortík, jakoby se necítil.
Odkolíbáme se ke startu přes cukrářsky známé Slavohostice a už ladíme podpisy do prezenčky a můžeme na start. Je nás tu 5kluků a jedna dívka. Dokonalé plánování nás přivedlo 5 min před začátkem, tak jsme krásně rozjetí a stačí se jen rozdýchat. Adamova analýza trati prokázala jasnou potřebu hrubé síly, pouze v závěru si je potřeba pohlídat kratší přibližně 8% brdek. Trať byla jedna z kratších, 8km, velmi přehledná s kvalitním povrchem, až na jednu táhlou pasáž relativně ukrytá větru.
Na horizontu se schyluje k napínavému podvečeru, dojíždí Jíťa v očekávání bedničky podobně s Adamem. Čas je ale pokročilý, dálkový vlak nečeká, i když se vítr tváří příznivě do zad, je potřeba počítat se 2,5h návratu, tj 20:30. Zatímco se družstvo věnuje závěrečné společenské události, do 20h s příznivým větrem dorážím na centrálu v Polabí a hned si je možné užívat radosti nad online výsledky.
Díky za krásné úterý, které se snad nikdy neokouká a bude dlouho tahounem skrz všední peripetie.