Deštivé úterý nezabránilo smečce silničářů v oranžových oblecích postavit se na start Jičínské pecky Pecky.
Cyklisticky ideální víkend s nevalným výhledem, který setrval až do poslední chvíle a nahradil cukrářské debužírování společenskou událostí. Gurta jsem měl tu čest naložit cestou z Vysočiny, pozdravit jeho veselou maminku a hned spěchat za druhou maminkou do Okřínku, která profesionálně reagovala na informaci o počůrané zahrádce: "čau" (vyzná se...). Slovo dalo slovo, hodinku, za vytrvalého deště jsme probrali klubové detaily a aktuálně nastalou situaci.
Pro jistotu byl zvolen autopřesun, již v Kopidlně se ukazuje slunce až to cuká v nohou. Na Bělohradské náměstíčko dorážíme krásných 50min před vypuknutím akce. Není tu extra narváno, ale tvrdé jádro je na místě a poctivě v tomto malebném podhorském městečku roztáčí nohy. Krátce se pozdravím s Karlosem Peterou a pomalu se štosujeme u startu, který zahájil Kolíkáč se zaťatými zuby, kterého za nedlouho následuje Smolda s Barbošem a Jíťou. Na dnešní akci jsem pro radost zvolil stroj s kouzelnými čísly, tak cestou lovím špičky, propady a k radosti navíc jsem sjetý a do schodů jdeme dva. Dokážeme se nemluvě dohodnout, že předjíždějící jde automaticky zleva, oba tlačíme ze sedla co to dá, ze stoje to nemá cenu, zadní kolo na vlhkém podkladu podkluzuje i v sedě. Nahoře u brány už je slyšet bujné veselí oranžové smečky až se člověk bojí, ale čím víc je nasáván, hned ho to zvedne ze sedla a posune atakovat cílovou lajnu, užít si euforii na hradním nádvoří.
Poctivě zafandíme zbylým účastníkům a samozřejmě juniorské naději, Gurtovi. Počasí nakonec bylo milostivé pro všechny a pod zataženou oblohou proběhlo peckové vyhlášení na hradních schodech. Překvapením dne se ukázal pan Barbánek který nás všechny zařízl; no ale na schody zajisté pár dortů ještě sní...zatímco pan inženýr v tichosti nedutá na celkové 12 příčce...