Zlaťák probudil, hákovat alespoň chvilku naše vychrtlé duo Jíťa+Nemi dalo vzpomenout, že bych to ještě letos nemusel úplně zabalit. V týdnu kolodějský let do Posázaví, v sobotu si stříkat do tlamy v psím počasí, ale vůbec to nevadilo, safra, chuť se vrací! Do Jizerek autem, ale navigace nás trochu pozlobí a vynechá registrační místo, takže až nahoře v cíli se rychle převléci a mazat dolů na start. Stíhám, nohy se točí, utáhnout tretry na max, odhodit vše nepotřebné a užívat si na displeji čísla začínající 3. Fakt to baví! Velkou tam nechávám furt, nohy posílají tu správnou energii do mazla pode mnou a ten mi to oplácí a ještě povzbuzuje, chci to, chci to, ještě tvrději! Předjíždím borečky, je svěží vzduch, krásně se dýchá, tohle jsou pro mě ideální podmínky a motivace. Pocity, které si tak přejete, ale už nevěříte, že je někdy zažijete! Všemu dává tu sladkou třešničku závěrečná cílová stojka na náměstí, která si vůbec nezadá s ikonickým Alpe d´Huez. Totální peklo, hlasitá hudba, vlajky, troubení a povzbuzovaní. A jeden hlouček bere nejvíce za srdce, ano, je to ten oranžový! Děkuji přátelé, že vás mám!
PS
Co na tom, že to nestačilo ani na TOP5 v kategorii, hlavně, že to zase moc a moc bavilo!