Na Doksy jsem se fakt těšil moc, moc dlouho. Ještě den před startem mi volali z práce, že máme mítink ať závod zruším. Mám sice práci na druhém místě svého žebříčku, ale důležitost mítinku a Doks je fakt někde jinde. Po nedělním Milešově jsem se cítil docela dobře a moc jsem chtěl zajet nějaký dobrý výsledek. Alánek bohužel nestartoval tak má hlavní motivace byla pryč. Po přečtení reportů z minulého ročníku od všech zůčastněných šlapek , jsem se nejvíce bál kopce v Čečelicích. Úplně mě jímala hrůza při pomyšlení, že mi tam všichni ujedou a zbytek pojedu ve špatném balíku nebo co hůř sám.
Po ICQ se domlouváme s Malinou na srazu v Hostivaři, kam přijíždí také Kuře. Fajn pocit jet na legendární závod s takovými raketami. Už při opravdu pohodové jízdě zjišťuji, že něco není v pořádku, nohy se při záběru velmi rychle sekají. Říkám si, že to rozjedu , jsem docela v pohodě, na Vysočanské se k nám připojují Kolíkáč, Rošky, Šemík. Pokračujeme tedy v kvintetu, které na Proseku doplní Marťas, v Letňanech Gejza. U plynárny byly další šlapky ,se všemi se velmi rád zdravím, Radka vidím v jeho oblíbeném dresu (cizí stáje…) a ptám se už asi jako dvacatýosmý (ptali se snad všichni), kde má žlutý dres? Radek s trpělivostí a v klidu po dvacátéosmé odpovídá : „Ještě mi ho nedali“. Kuře mi ještě centruje na rychlovku zadní kolo, platíme startovné a hurá na start.
Na startu si ještě s Kolíkáčem ukazujeme soupeře z jiných týmů, Kolík poukazuje na Marhiho a já na Jelínka oba z KPO. Stavíme se někam do desáté řady, srdce bijí, tepy rostou a strašně se těšíme! START!
Začátek se jede mírně, v balíku ani nepociťuji nějakou námahu, hned na začátku všechny ztrácím a mírně se propadám někam do středu možná i do zadní části balíku. Pozorně sleduju zejména borce před sebou, který máme minimálně 100kg a už tady si dává což znamená, že sebou docela škube a opravdu mám strach, že někoho sundá. Objet ho nejde, jsem fakt jak na šťopkách. Asi na 15km vidím Gejzu jak si to šine podél balíku zprava na čelo, ihned mi bleskne hlavou jeho slova na diskuzy: Pojedu se svézt, tedy jestli mi zase nehrábne…. (promiň Gejzo, fakt mě to v tu chvíli tak připadlo a pobavilo mě to , ale dobře TY!). Také se z bezpečnostních důvodů posouvám někam mezi cyklisty dopředu. Cesta utíká jako na školním výletě, kdyby nebylo zúžení, špatná cesta a železniční přejezdy tak bych snad usnul. Za přejezdy se vždycky zrychlilo, bylo zapotřebí vstát a zaspurtovat a opět se vrátit do vyjížďky. Když jsme se blížili do Všetat tak hráblo pro změnu mě a už jsem si chtěl budovat dobrou pozici na Čečelice.Vyrazil jsem na špici balíku, cestou jsem ještě zaslechnul myslím Kuřete: Co to dělá? No budoval jsem si pozici, ale brzy.
Před Čečelicemi jsem někde kolem 40 nebo 50 místa, průměr máme kolem 40km/h a čekám nástup. V čele vidím Kuřete, který se hned za esíčkem pokusil o nástup, který ale nikdo nenásledoval. Jelo se docela v pohodě a úsek kterého jsem se obával nejvíce dojíždím v poklidu s prvním balíkem. Po sjezdu a následném výjezdu po kostkách na hlavní už balík nasadil dost ostré tempo, poprvé mi tepy jdou hodně vysoko nad 180, které naštěstí po následném brdku po Boleslavské opadá a jen se kochám nástupy čela a vlněním balíku cyklistů zprava doleva. Začínám se cítit jako na PRSu, tzn. Kontroluji jestli nemá defekt zadního kola, protože fakt mi to nejede a i jízda v balíku mě stojí dost úsilí. Po odbočce na sjezd do Řepína se snažím najít si ve skupině takové místo abych měl výhled před sebe a sjezd absolvoval v pohodě.
Ve sjezdu sice ztrácím pár pozic, ale nějak mi to nevadí, protože čekám na Řepín kde se připravuju na další laktátovou dávku. Začátek kopce se jede docela v pohodě, dokonce můžu sundat velkou a jen točit frekvenci ani v serpentinách se to moc netrhá, nevidím žádný nástup. Zato v následném prudkém úseku už vidím, že čelo zrychluje a stojí mě hodně úsilí balík uviset a po výjezdu z Řepína mám před sebou díru cca 5m a z sebou asi taky tak. Síly na sjetí skupiny před sebou nemám tak čekám na lidi zezadu, kteří když mě dojedou točí spíše údržbu a tím nám první balík definitivně odjíždí. Ještě nastupuji, společně s Cafourkem a někým z Kladna, ale ještě pře Nebuželama mi odjíždí Cafourek i Kladěňák a zůstávám sám. Za mnou díra jako hrom (nikoho nevidím), vytahuju tedy v poklidu gel, pořádně se poprvé na závodě napiju a čekám. Za Nebuželama už vidím nějaký balík, těším se, že se svezu.
Ihned jak mě docvakují zůstávám na špici, vytahuju je na vršek před Střemy a v následném sjezdu až do Lhotky si prohlížím skupinu. Vidím Kolíkáče, Humlíka z HH, varťáka co s námi byl v Kolodějích, Jelínka z KPO s kterým se zdravím a vzpomínám si hned na Lišanskou šlapku, kde jsme spolu tahali skoro celý závod a spoustu dalších lidí, které neznám. Ze začátku údolí naše skupinka čítající asi deset lidí moc nespolupracovala, připadal jsem si jak na Lišanské šlapce, trochu jsme to pak z Kolíkem vyhecovali a už před Harasovem náš balík jel krásně. Krátké špice, rychlost stále někde mezi 37 až 42km/hod, paráda. Tady jsem jen myslel na slova, která jednou v Kolodějích pronesl David Klíma na adresu Kolíka, (nebo Icemana, nevím) že jet před kopcem 40km/h je šílenství, proto se stále častěji ptám Kolíka kdy bude Romanov (nechtěl jsem tahat skupinu před kopcem)? Tempo před Romanovem trochu upadá, všichni se šetříme.
Za to vjezd na Romanov už není selanka, kopec znám tak jedu ze začátku jen tak aby mi nikdo neujížděl a jen slyším Kolíka vzadu pořád něco brumlat, pak za to vzal nebo spíše držel rychlost za začátku Jelínek a někdo z Corratecu,poprvé pociťuju jak mi to nechce jet, chtě nechtě dochází řada na kašpárka a jsem rád, že jedu něco mezi 17 a 19km/hod, ještě, že Romanov není nějak moc dlouhý a závěr se již dá jet na těžší převody tak předjíždím Jelínka a šinu si to k vrcholu, kde vidím povzbuzující šlapkovskou legendu Vyhupa (strašně moc mě mrzí, že jsem k šlapkám přišel tak pozdě a tuto ikonu jsem nemohl osobně poznat). Křičí na mě, nejeď sám počkej na ostatní, činím tak. Dojíždí mě Jelínek pak i Želina, společně docvakujeme vrchaře z Corratecu, Želina nás hecuje ať jedem co to dá i ve sjezdu tak se točíme. Ve Mšeně jdeme hodně na brzdy a stoupáme po kostkách. Tady si kolegové pochvalují, že ty kostky jsou dobrá příprava na Radotín II. Už se ani neohlížím jestli je někdy poblíž Kolík, protože Želina ve sjezdech a na rovinách má obrovskou sílu a dává nám pořádně zabrat, vždycky jsem rád za každý brdek kde zase spíše přejímám iniciativu já nebo Jelínek. Nakonec už ani moc Želinovi nestřídáme tak nám odjíždí v následném magnetu a sjezdu. Pokračujeme tedy ve třech , kde se o tempo staráme ještě rovnoměrným dílem.
Už toho mám plné zuby, ale snažím se střídat , ikdyž mám tepy stále nad 180 dokonce vidím i 193. Ve sjezdu v lese ztrácíme vrchaře z Corratecu tak pokračujeme už jen ve dvou. Neprostudoval jsem si délku tratě tak opravdu nevím kolik nám ještě zbývá. Hlásím Jelínkovi, že jsme na 71km, uklidňuje mě, že to už jsme skoro v cíli a zároveň zrychluje. Z posledních sil ještě párkrát odstřídám, ale tak od 72km už jen tupě sleduju jeho zadní plášť, žlutý rám Author a modlím se za cíl. Teď jsem fakt jel pořádné sračky, hrábnutí na dno bylo slabé slovo, jel jsem snad jen na vůli, když jsem viděl na silnici, že nám chybí do cíle už jen 3300m padla na mě další krizovka a odjíždí mi také Jelínek. Jedu tedy sám, ještě se ohlížím jestli za mnou není třeba Kolíkáč, který má na předjetí před cílem zvláštní cit, naštěstí nevidím nikoho tak jedu na krev. Najednou 200m do cíle a CÍL!
Čas někde nad 2h a 12min, 16. místo , pocit jsem měl fakt hodně špatný. Takhle jsem si ještě na žádném letošním závodě nehrábnul. Svému soupeři z KPO můžu jen poblahopřát tentokrát jsem na něho neměl ani v nejmenším. Následné setkání s ostatními byla krásná tečka za tímto super závodem.
Teď minimálně týden nechci kolo ani vidět! Do Křivoklátského pekla nejedu žádné Koloděje ani nic jiného, maximálně si někam půjdu zahrát šachy!