Málem jsem letos nejel, pár dní před startem je všechno špatně. A když už teda nemůžu jet dal jsem si ještě po nedělním delším běhu ve středu další. Proč se taky šetřit když nejedu, žejo. Jenže ve středu odpoledne je všechno jinak. Už dopředu jsem se domluvil se Sousedem že zkusíme pomoct Míše, no a to bude teď pecka s těma utahanýma nohama. To bude sranda až mi lídr ujede v prvním kopci. :-). No a málem se to stalo, dokonce dvakrat.
Takže náš balík odstartoval, my se Sousedem jak bylo dohodnuto v druhém balíku Cancellarou. A hurá do boje. Hned po pár metrech jsem ztratil přehled o Sousedovi, jede se docela na těsno, přejezdy, hlídám si jen našeho lídra. Cancellara jede perfektně, v první půlce balíku, v kontaktu se soupěřkama. Zatím vše podle plánu, koukal jsem že tradiční vítězové pěkně schovaní tak uklidňuju Canceláru že vpoho, že jen točit nohama, že závodit se začne až na 20-tém km v prvním kopci v Čečelicích. Říkám jí \"Hele až přijde kopec, vem za to, tam půjde o všechno, není extra dlouhej, jeď na max\". No a kopec přišel a Cancellara se opřela do pedálů, do pedálů se opřely i její soupeřky i domestik Šemík. Jojo a ten kdo nestíhal jsem byl já. To byl nářez, jen jsem koukal jak se mi všechny děvčata včetně našeho lídra vzdalujou. A je to tady, to jsem pomocník, to je ostuda. Dostihl jsem Cancellaru až v polovině kopce kdy ji začaly poodjíždět soupeřky. Tady se rozhodlo. Nahoře jsme zůstali ve dvou, soupeřky v asi 10-15ti členném balíku cca 150m před náma a vzdalovaly se. Veselejší to začalo být po pár kilometrech za Řepínem, dojel nás Soused. Ve třech to byla parada, Cancellara na rovinách prostě lítá, jsem byl nadšenej jak to odsejpá a začal jsem si říkat, že jestli třeba z té skupinky před náma odpadne, mohli bychom ještě nějakej skalp urvat. No a pak jsme potkali chlapíka s defektem, bez pumpičky, no ….. jako že si svého lídra a Souseda dojedu. No dojel jsem je právě když sundavali píchlé zadní kolo po asi 15ti kilometrech zoufalé jízdy. To jsem ale domestik co. Prý chytili v kokořínském údolí skupinku :-) . Zadní kolo jsme opravili a od té doby jsem jen zíral. To co vydrží Cancellara to jsem dlouho neviděl. Říkal jsem si že když pojedu moc, že si řekne. Bylo znát a hlavně slyšet :-) že toho má už plný brejle ale visela naprosto spolehlivě. Tempo k 35km/h do těch mírnějších stoupáních lehce pod 30km/h. Neskutečný co vydržela a v závěru stačilo naznačit že se ji možná bude hodit bodík za chlapíka co jel před náma a ještě zaspurtovala. Moc dobry to bylo, Cancellara až zlepší kopce jak nahoru tak dolu bude to hodně zajímavé. Psát o tom, že se Sousedem rád jezdim nemá smysl, prostě klasika, Doksy opět zážitek zážitek. Jo a díky pánové Malino a Kolíkáči že jste mě druhý den dotáhli do Prahy, sám bych to jel dvakrát tak dlouho, byl jsem úplně ale úplně vyřízenej.