Na letošní Doksy jsem se fakt těšil a jako vždy byl to pro mě vrchol první poloviny sezóny. Do závodu jsem nastupoval s několika cíly a to:
1 co nejdéle se svést v nějakém slušném balíku nebo skupině
2 v téhle skupině jet s někým ze šlapek
3 zkusit vrátit porážku Kolíkovi a Mlhošovi
Po obědě, kdy jsem stlačil, asi kilo rýžové kaše jsem se šel natáhnout abych mohl v 14,2O čekat v Letňanech na orange vláček, který se kolem 14,3O hod přiřítil a pokračovali jsme směr Třeboratice. Na Prezentaci pozdravy se známými, ještě malé vyjetí a probrání minulých závodů a ročníků a pak už hurá na start.
Jak šel závod :
Start :
Start se trošku protáhl, ale Kolem 15,3O docela slušně početný balík vyrazil směr Doksy. Já jsem se pohyboval někde vprostřed balíku, ale v Hovorčovicích na mě čekala rodina a jelikož jsem chtěl aby mě viděli tak jsem vyrazil před balík čelu jsem se to snažil říct a tak jsem do Hovorčovic vjel s malím náskokem všechny jsem pozdravil a za Hovorčovicemi jsem se vrátil do balíku, kde jsem ve společnosti Léni, Mlhoše, Kolíkáče, Bigmiga a ostatních šlapek v poklidném tempu dojeli až do Čečelic. Myslím, že se jelo vcelku poklidné tempo.
Čečelice – Řepín
První prověrka výkonnosti mě trošku přibrzdila a z Byšic už vyjíždím v roztrhaném vláčku a snažím se sjíždět jezdce přede mnou. Asi 1 km před odbočkou z hlavní silnice dotahuji asi 8 členou skupinu, kde je Marhy z KPO, Bigmig, můj kamarád Sparťan a další borci. Marhy se stále snaží rozjet rychlý kolotoč, ale nějak se stále nedaří, Nájezd na Řepín nás nerozděluje a tak prakticky za Řepínem pokračujeme stále spolu pravidelně točíme a doufáme, že ještě někoho sjedeme. Bohužel Kolíkáč už je někde daleko předemnou a tak jemu porážku nevrátím, ale Mlhoše jsem nechal někde za zády
Řepín – Romanov
Za Řepínem tedy pokračujeme stejným tempem a za vcelku pravidelného střídání v asi 2O členné skupině směr Romanov. Cestou nám pořadatel na křižovatce sděluje ztráta na čelo cca 5 min . Kokořínským údolím se jede pohoda, jen v jednom místě nám zkouší poodskočit Marhy což se mu daří, jelikož údajně jede čůrat, ale on nás sprostě zkouší. Před vjezdem na stoupání k Romanovu ho sjíždíme a na kopec zase pospolu. Marhy prohazuje, že zde mu stejně ujedeme, že mu to nejede a podobně
Romanov- Mšeno
Stoupání nás určitě roztrhá a tak se snažím abych byl stále v kontaktu s nějakou skupinou, Marhy nastupuje a trošku poodjíždí, snažím se taky nastoupit a co se děje zamnou moc nevnímám, stále se koukám jen dopředu, snažím se držet Marhyho, který mi trošku odjíždí, ale já odjíždím i ostatním a zde ztrácím Sparťana a Bigmiga. Na vrcholu stoupání ztrácím na Marhyho asi 100m. Na kopci Vyhup to jsou věci a hned hlásí sjeď je dál to fouká a měl bys starosti. Tak se do toho obouvám a ze Mšena vyjíždíme v 6 členné skupině, kde jsem já dva borci z KPO a další tři.
Mšeno – Doksy
V téhle skupince pokračujeme dále občas se hecnem, že musíme jet aby nás už nikdo nesjel, že by to byla škoda. Ve stoupání k Žďáru nás dojíždí asi 4 borci z 2 balíku a tak se snažíme za ně pověsit a chvilku se s nimi udržet. Teda jedou fakt kule takhle rychle jsem posledních 5 km na Doksech nikdy nejel. V závěrečním stoupání mi naše skupinka trošku odjíždí a tak si ani nezaspurtuji, tak snad příští rok.
Konec
Jsem spokojen a nadšen zatím nejlepší čas jaký jsem na Doksech ujel, neměl jsem žádnou krizi a dokonce jsem si občas i zazávodil, fakt bomba. Odevzdat číslo , dát pivečko a hurá zpět Praha ve společnosti Raškyho a Spartana nám cesta super utekla a za 2 hoďky jsme byli doma, teda v restauraci na pivku.
Takže za rok zase v Doksech
:-))) :-))) :-))) :-)))