To nám to ale utíká.Jeden se ani nenaděje a Rampušák 2008 je už minulostí.Myslím ale,že ten,kdo do Orlických hor přijel,určitě nelitoval.
Já osobně jezdím na maratóny nejen pro samotný závod,ale stejně tak i pro tu společenskou část,kdy se my,orange bratři a sestry sejdeme,pokecáme,pobavíme,probereme všechno a všechny a nejvíce Ty,kteří nemohli dorazit.Tento víkend vydal všeho měrou vrchovatou a dokonce se vyvedly i věci,které ovlivnit nemůžete,např.počasí,takže hned zpočátku dovolte : „díky pane Rampušáku“ .


Já Vám měl zas starťák,no co bych Vám povídal.Ještě že nevozím ten tepák :-).Ale nebyl jsem v tom zas až tak sám.Kapr vedle mě tepal přes 120 a to Vám mohu garantovat,jeho klidová tepovka to není.Takže Kapr vedle mě,Kolíkáč,Kuře,Alánek.To je ale vybraná společnost,že ? No já vím,možná jsem měl stát o něco vzadu a nazabírat přední pozice lepčím než jsem já.Ale vždyť to znáte.Čím víc jste vzadu,tím víc musíte po startu zabrat aby Vám všichni neujeli.Takovej Benčík či Kuře klidně startovat z boxů můžou,si to sjedou raz dva,ale já nechtěl nic ponechat náhodě a tak jsem tam mezi nima tak stál,hlavou se mi honily vzpomínky na loňskej ročník a modlil se aby to bylo aspoň o něco lepší,aby z toho zas propánajána nekoukala nějaká ta časovka jednotlivců.Pět minutek do startu.Vzadu za sebou vidím culícího se Jestřába,Gavoše,Quita,naposledy očima přejedu řetěz s kazetou a je to tady - tóny z nějaké opery jsou přehlušeny cvakáním pedálů , i mě se po chvíli daří zafixovat tretru v pedálu.Rampušák 2008 odstartoval a já s ním.
Trať asi znáte,hned zpočátku je to malinko do kopce.Dlouhý ani strmý to kór není.Akorát,že každej má ještě dost sil,ty vpředu to chtěj co nejdříve roztrhat,vzadu zas nikdo nechce být poslední.Ale oproti loňsku,kdy pršelo,to šlo.Žádnej pád,žádnej Zbuzek v lese :-),i Ksyria zůstaly zticha.Takže jsem nahoře a ani to moc nebolelo.Kolem mě ty správný lidi : Jestřáb,Quit,Gavoš,Ric,Mlhoš,jen toho Honzu Adámka jsme někde vytratili.Zvláštní radost mám,že tu je Ric a ještě někdo tu je,můj přemožitel z Mamuta,žlutá vosa z CKKV,Černohub.Tak toho,toho bych fakt porazit chtěl.Je ročník 1948,potřebuje to nějakej další komentář ? Jo takhle bych chtěl v těch letech jezdit.Nu a co tam máme dále pane profile ? Sjezd do Lanškrouna.Já ty sjezdy fakt nemusím,možná proto,že je neumím.Zato Jestřáb v zatáčkách jen lítá.Ale daří se,dole v L.A. jsme všichni pohromadě a začíná matějská.Sjíždíme pár samotářů,nabalujeme se jak sněhová koule,už je nás asi 20 a vida,naše řady posílil i Hruška.Dokonce na rovném úseku zahlédnem čele,nikdo však ani nepomyslí na možnost docvaknutí,maratón teprve začíná a my se blížíme pod Hoblovnu.Možná by bylo lepší,kdybychom toho Amíka nesjeli,hned nám totiž v tom kopci začal natahovat držku,tak mu říkám : „ are you ready for long distance“ ? Ale on ne, že jede krátkou,další pokus jak ho zpomalit už nevyšel,došel mi dech :-).Takže po prvním kopci to vypadalo následovně : Hruška,já,Ric,Černohub + 10 dalších,ostatní oranžisti Hruškou podávanej nářez nestrávili.Pokračujeme tedy v letu směr Zlatý potok,já se snažím být pořád vpředu,vzadu se stačí na chvilku zapomenout a díra je tu jedna dvě, na nějaké tahání náladu ale nemám,sem tam prohodíme s Ricem pár slov.Pro povzbuzení.A pak přišla bomba,pro mě teda.Sjeli jsme Mirka Zbuzka.Toho legendárního Zbuzka,kterej dokáže uviset i Kolíkáče :-).Jo takovej je to borec a já s ním jedu skupinu na maratónu.Nááádhernej pocit.Další posila přiletěla zezadu.Sparťan nějakej.A hned na špici a páni,my zas začali zrychlovat,jěště že to bylo z kopce.Myslím a povídám,pěkně nahlas a dvakrát,aby to ten sparťan slyšel : „to zas nejedeme takovou srač...když s námi jede i Sparta“.No neodpověděl mi :-). Na prvním bufetu jsme nestavěli,podávanému banánu jsem ale odolat nedokázal,po zkušenostech z loňska.kdy jsem banán nezachytl jsem letos zpomalil,předávka sice dopadla dobře ale za tu díru, co jsem musel sjíždět asi nestál.Pomalu a pomalu jsem začínal cítiti náznaky kyselinky ve svalech.Pořád jsem si opakoval,musíš být vpředu,vpředu je Tvoje místo,bohužel se to ne vždy dařilo a já se často,zvlášť v brdcích ocital vzadu.Jeden takový se bohužel stal osudným pro Rice.Já docvakl ani nevím jak.Takže to shrnu : dojel jsem pod Luisino Údolí v silné skupině,se slušným průměrem přes 30 km.Hruška odbočil na krátkou,Mirek,to mi bylo jasný,do kopce jen poletí,Černohub taky nevypadal jako že by se chtěl šetřit.Já už byl docela jetej,ne sice smrtelně,ale v očekávání co mě čeká a nemine jsem si chtěl uchovat něco sil a nezprasit se na prvním větším stoupání.Rozhodl jsem se.Až na Šerlich pojedu striktně svoje tempo a hned jsem svoje rozhodnutí zapil gelem.Tento byl druhý,první jsem preventivně použil po Hoblovně.A musím říci,že po prvé v životě jsem měl pocit že TO funguje.Byl jsem tomu rád.Co říci o tom dvojkopcí ? Mraky much byly asi to uplně nejhorší.Kopce jsem vydrásal tak jedenáctkou,samo,že ne tou fotbalovou :-).Sice žádná závratná rychlost,ale nahoře na Šerlichu jsem měl čas 3.35,což šlo,však loni tady chtělo být Béčko jen o pět minutek dříve.Doplnil jsem bidon a chvátal dále,vstříc klesání,v kterém jsem doufal,že odpočinu.I podařilo se,dokonce jsem sjel jednoho kolegu,myslím číslo 100 to bylo a celkem bez uzardění jsem se od něj nechal odtáhnout pod Komáří vrch.A opět jsem nasadil jedenáctku a 100vce to bylo málo,nicméně já znepokojenej nebyl,proč taky.Navíc jsem za sebou objevil tříčlennou skupinku,kdyžtak bych to mohl zkusit s nima.Ale kupodivu v průběhu stoupání se stovka přestávala vzdalovat a trojice zezadu přibližovat.Nahoře jsme to celkem bez problému spojili a uháněli vstříc poslednímu bufetu.V krátké době jsme opět posíli naši skupinku,docela nám to šlapalo,já se vůbec nešetřil,chodil jsem tahat,další gel na to prasknul a já si začal uvědomovat,že se cítím dobře,nechápal jsem,žádnej laktát ve svalech,to se mi ještě nestalo,hrozná euforie na mě sedla a já to rozjel :-).Ostatní nechápali,já teda taky nevěděl co se to se mnou děje.Na špici jsem byl skoro pořád,jakmile přišel kopec,ostatní od mě vytvořili bezpečnostní mezeru :-) ,na každým kopci jsem na ně musel čekat.I Černohuba jsem si sjel.A bylo jich víc.A klidně se mi teď smějte jak se tu naparuju.Já ale vím,že takhle dobře jsem se při maratonu ještě necítil.No a jsme v závěru.Zlatej Potok a Zborov.Pod potok jsme přijeli v čtyřech.Ostatní nestačili,hlavně že neuvisel Černohub :-).To mě těšilo.Míň už,že na Potoku jsem nestačil na ty tři borce.Ale věděl jsem,že do cíle si to už snadno dojedu i sám a taky to tak bylo.Nikdo mě,ani já nikoho,pokud nepočítám cyklisty z krátké trati,nesjel.A v cíli z toho byl pro mě snovej čas.Radoval jsem se jak malej kluk,rychlejší Šlapky mě svým povzbuzováním dokonce přiměli udělat v cíli jakousi parodii na spurt.

Jo bylo to parádní – ale bez našeho orange klubu,bez kamarádů by to nebylo ani poloviční.Díky všem.