O Kněžmostu jsem moc neuvažoval, ale když přišel za mnou na ŠOSu Mlhoš s nabídkou, tak jsem začal přemýšlet, jak to všechno skloubit dohromady. Nakonec vše klaplo a stáli jsme na startu, počasí parádní, rodinka se mezitím rekreovala u nedalekého romantického rybníka a my si mohli dát hodinovou sodovku :-). No dát to pod 60 minut by byl na nás moc dobrý čas, takže spíše jsme nic moc neplánovali, minutu za námi dravci Alánek s Léňou, tak to byla dostačující motivace. Malina ještě zapůjčil kapku na hlavu, sice trochu lisovala uši, ale po výměně s Mlhošem, kdy jsme si vzal jeho, se trochu uši uvolnili a tu hodinu se to dalo vydržet.
Start, nemůžu zaklapnout pedál a Mlhoš se bezradně ohlíží kde jsem :-), pak už se dostáváme do potřebného tempa, namontoval jsem hrazdu, computer se nikam už nevešel a tak vůbec netuším jakou rychlostí jedeme, ale špice točíme krátké, Mlhoš jede parádně, furt hlásil jak mě bude zdržovat a opak je pravdou. Asi v půlce okruhu přichází magnet, kde dojíždíme dvojice před sebou, ale bohužel nás i sjíždí oranžová zvířata :-), která ale pak v následujícím sjezdu nějak zvolní a tak se honíme jak blázni. Před koncem 1.kola okolo nás ještě prolítne Radek a pak už stále na dohled jedeme za Alánkem a Léňou. Ale díra se pomalu ale jistě zvětšuje a začínáme je ztrácet v zatáčkách. Zase magnet, ten dřeme jako o život a pak už jen rovinatější část, kdy nám pěna od úst stříká všemi směry a řítíme se do cíle. Mlhoši, myslím, že jsme si skvěle výkonnostně sedli, žádné prodlevy, automatické střídání a ty Tvoje roviny, to je nářez!