Tak start naší skupiny o 5 min později než vyrazili chrti a rozjelo se to parádně. Už na začátku jsem si řekla, že na budík kolik tepám a jakou rychlostí jedu, koukat nebudu a že si to užiju na plno, abych měla skvělý pocit. Ženský jeli tři kola, ostatní čtyři. Začalo to příjemným sjezdem do vesnice, frčela jsem z kopce jak neřízená střela, naštěstí jsem to pod kontrolou měla, zvědavost mi nedala a tachometr mi ukazoval 67,9, no paráda, už se v těch sjezdech začínám vyžívat. Balík jsem uvisela asi do 3/4 prvního kola, kde bylo táhlejší stoupání a pánové to začali trhat a mě samozřejmě taky utrhli… jak malou myšku. Odpadla jsem s jednou holčinou a tak jsme smutně prohodili, že už je asi nesjedem. Tak jsem si to odkroutili společně do 1/3 druhého kola, kdy už jsem musela a trochu zvolnit, protože jsem jela furt na max a musela jsem do sebe hodit gel, abych měla nějaké cukry, tak mi o pár metrů holčina frnkla a bohužel jsem ji nedohnala. V cíli jsem se dozvěděla, že si to nakonec odkroutila na samotku. No já už jsem se s tím taky začala smiřovat, že si to dojedu sólo, tak jsem se hecla a jela jsem na pocit co to dalo, skoro jak časovku jednotlivců. Asi tak 3/4 druhého kola jsem se náhodou otočila a v dálce viděla, jak za mnou je malá skupinka. Říkala jsem si, pojedu furt co to dá a buď mě dojedou a nebo ne. Nakonec mě sjeli během 5 minut a viděla jsem známé tváře Igora, Kolbabu a Honzu. Paráda, měla jsem obrovskou radost, že nepojedu na samotku. Zahákla jsem se za nimi, abych si na chvilku odpočinula a pak jsme regulérně střídali, abych si užila závod po všech stránkách. Jelo se mi ve skupině parádně, díky pánové, bylo mi ctí užít si to s vámi. Dokonce jsem prohodila před kopcem, že se mi jede skvěle, pak začalo stoupání a Honza slyšel, jak funím a pronesl: Stále se ti jede s náma skvěle? A já na to: Perfektně :o) Užívala jsem si to jak na rovinách, tak v kopcích i ve sjezdech, ikdyž jsem občas lapala po dechu, tak se mi jelo báječně, jak kdybych měla zadní motůrek :o) Prostě mi okruh vyloženě sedl, nohy šlapaly skoro sami a těšila se na závěrečný spurt 200 m do kopce. Tak jsem navrhla pánům dvojí spurt, jeden se mnou a druhý až přijednou po kole navíc. Přifrčeli jsme pod kopec a Igor mě začal hecovat, tak JEĎ a já to vyjela jak raketa, byl to takový sólo spurt do brány se skvělým pocitem na dlani (u srdce). Po pár metrech se za cílem otáčím a snažím se povzbudit moji skupinku do posledního kola a pak se vracím k cíli a akorát přijíždí skupina A a B a ve spurtu s rukama na hoře vítězí Krupi, tak mám dvojnásobnou radost :o) Závod byl skvělý, užila jsem si ho parádně, díky pánové. Vyhlašování ženy UACu a ženy příchozí proběhlo společně a tak to na bednu to nebylo, protože dorazila silná konkurence z pohárů. A perlička na závěr: Vybrali jsi mě, abych políbila ředitele Viessmannu, jako poděkování za krásně zorganizovaný závod. A to je pravda, moc se jim to povedlo a já jako účastnice jsem si to moc užila :o) S průměrnou rychlostí 31,6 a s průměrným tepem 173, jsem naprosto spokojená :o)