Úvodem chci připomenout, že to byl můj první silniční závod, takže spíš na oťukání a okoukání, jak to vlastně všechno funguje, jestli to v balíku zvládnu a tak.
Budíček v 7 ráno, nasnídat (hodně), obléknout, věci do kapes a jedeme s Káťou na Zbraslav. Tam už čeká asi 6 lidiček, představujeme se, povídáme, potíme se na vycházejícím sluníčku a čekáme na ostatní, kteří jedou ze Smíchova. Doráží za chvíli a tak jedeme směr Lipence, Černošice, přes železniční most, slyším za sebou nějaké ohlasy na cyklokrosovou vložku, no nikdo nepíchnul, tak jedeme dál. Dobřichovice, Lety, Řevnice a nahoru kolem hřbitova do Haloun. U Paviána už čekají Kuře s Malinou, vyplňuju přihlášku, dostávám číslo (185). Chvíli váhám, ale nakonec přenechávám přišpendlení čísla na Káťu, do zad mi ho nepřipíchla, takže děkuju ;-) Máme to časově jen tak tak, takže rychle ještě kupuju malinovku, ředím a rozlévám do lahví a jdu na start. Při rozpravě vtipně přijíždí autobus a dere se skrz balík, z druhé strany balíku doprovodná auta, celkem tlačenice :-) Potom už ale start, přičemž se prý ostrý start odehraje až v Řevnicích. Samozřejmě všichni jedou co to dá, tak se nějak držim, sjezdy mi celkem jdou, jak jsem tlustej jede to samo :-) V Řevnicích se jede dál na plno, nějaký ostrý start jsem nezaregistroval. Snažim se hypnózou držet zářivě žlutého čísla Kolíkáče, celkem se mi to i v kopci daří, ale asi 1km před koncem už nemůžu, Kolíkáč mi ujíždí, holt to už nešlo. Nahoru vyjíždím v lehkých mrákotách, ještě že je tu ten sjezd k Mníšku. Tak sjíždím nějakou skupinku, zkouším se s nima udržet, ale ve stoupání od Mníšku do Nové vsi mi ujíždí, předjíždí mě i doprovodné auto a jedu sám.
Jedu sám až někam před Dobříš, kde mě dojíždí další skupinka, nebude to naposled :-) V Dobříši na zemi 3 vykřičníky a šipka doprava. Vedoucí skupinky tvrdí, že se odbočuje až za benzinkou, samozřejmě se odbočuje už před ní, jelikož jedu vlevo, tak to přejíždím a musim se vracet. Všichni mi ujeli a jedu zase sám. A to tak, že dlouho. Pořád vidím před sebou Gejzu, ale nedaří se ho dojet, prostě nemůžu. Opět mě dojíždí skupinka, 2xKPO a ještě 2 další, pokoušim se zapojit do střídání, ale neumim to, střídám na druhou stranu a tak radši kukám vzadu. Stejně mi v kopci ujíždí, slyším akorát zepředu \"hele, to je Gejza\" a maník z KPO vyráží vpřed. A tak jedu dál, před stoupáním na Babu potkávám Káťu a Petru, beru lahev s vodou(děkuji) a šlapu nahoru. Potom o sobě nějakou dobu nevim, tupě šlapu, připadá mi to pořád do kopce. Ještě si pamatuju druhý průjezd Hostomicemi, zdravím holky ale nic nepotřebuju. Opět mě dojíždí další skupinka, vypadá to, že bych se mohl udržet, no za pár kilometrů mi zadní kolo dělá pšššš a stojim. Ach jo, to je smůla. Zjišťuju, že si za to můžu sám, místo pásky na ráfek jsem dal na doporučení a nalepil pásku NoTubes. Akorát je úzká a shrnula se a duše to nevydržela. Opravuju narychlo pásku, lepim díru, foukám. Celé mi to zabralo 8 minut :-( Mezitím to kolem mě sviští, ani jsem netušil, kolik lidí bylo ještě za mnou. Předjíždí mě i Quit, prý jestli mám všechno a že ho určitě za chvíli dojedu. No nevim :-) Mám opraveno a jedu dál, z kopce, začínám tušit, že Housínské sedlo, co mám v itineráři na rámu, bude ten krpál přede mnou. A taky že jo. Řadim kašpara(pokolikáté už) a šlapu. Furt se to zvedá, převod mi přestává stačit, hrůza. Před sebou opravdu vidím dres Šlapek, dojíždím a jedeme kousek spolu. Nahoře nás předjíždí Hruška a prý \"Come on\" ať jedu s ním. Už ale moc nemůžu, ujíždí mi a já zase jedu sám. Asi v posledním stoupání před tím cílovým mě dojíždí hlouček starších, visim až pod cílový kopec a nechávám je jet. Za mnou nikdo, přede mnou nikdo a tak to do cíle už nějak došmrdlám. Je to tu, Šlapky fandí, mám to za sebou. Můžu slézt, dostávám vodu, hroutím se do stínu:-) Po chvíli se probírám, jedu odevzdat číslo, palačinka a malinovka a chvíli povídáme ve stínu. Odjezd s Hanatem, Petrou a Káťou až na Zbraslav a pak už s Káťou až domu.
Ještě veselá příhoda, Hanato vypráví jak dostal žihadlo od vosy, která mu uvízla pod řemínkem helmy. Než jsem stačil doříct větu, dostávám taky žihadlo, do obočí :-) No nic :-)
Vlastně ještě na cyklostezce se mi opět shrnuje páska, lepim a potom už domu.
Bylo to moc hezký, jsem rád že jsem se zůčastnil a že jsem to dojel. Vítr, slunce a samotka, měl jsem toho celkem dost. A děkuju pořadatelům, za značení trati, za lidi na křižovatkách, za to že nezveřejnili převýšení tratě, asi bych nejel :-)
A taky děkuju Kátě a Petře za vodu a za fandění. A samozřejmě gratulace všem, co si splnili cíle, Kuřeti gratuluju k bedně.
A tak :-)