Start! Pavel Trachta to odmávnul a už se řítíme do Řevnic, před rokem ostrý start pod Řevničákem se nekonal a tak se snažím neztratit kontakt se špicí, otázkou dne je, zdali už konečně vydržím s čelem celý Řevničák… Hned na začátku odjelo Kuře, pak na špici balíku vopičky předvádí Eda Pinkava a pak už nic moc nevnímám a jen dupu a dupu.
Tak se to nepodařilo, zase mi to ujelo, včetně Alánka a Léni, ale jsem přisátý do vcelku povedené grupy. Okolo Mníšku je čelo na dosah, ale je to jen optický klam, my ještě jedeme z kopce a oni už stoupají směr Nová Ves. A hele, v tom stoupání se to štěpí a ve skupince odpadlíků vidím i dva orange dresy, to by stálo za to je sjet! A taky že jo, za přejezdem už jsme pohromadě. Jede se na mě neskutečná kaše, plápolám na konci jak papírový drak, všichni mají snahu sjet čelo. Za Novou Vsí se to znovu dělí, Alánek s Léňou jsou v té přednější grupě, já bohužel zůstávám vzadu. V lesním úseku už si přednější skupina čelo docvakla, začínám ztrácet veškeré naděje, tady okolo mě střídají snad jen 2 borci :-( Nacpe se mezi nás ještě auto, které ale vyprovokuje další sjížděcí akci, která je korunována úspěchem a ve Voznici už si to funíme v čelním balíku. Hůůů to je mazec! Snažím se trochu oddychnout, ale jde to velmi ztěžka, stále musím stahovat sebemenší odskočení těch dravců. Před Dobříší zase díra, zase myšlenky na svěšení nohou, ale je tu nájezd na hlavní silnici, který je dobře ohlídán, takže nemusím brzdit a ještě se zpátky přicucávám. Dobříšské kostky, správně masírují nohy, nějak se naštěstí zvolnilo, jak tu ještě dlouho vydržím? Ale při představě Hradce jdou na mě mdloby...
Tak teď za to někdo nechutně vzal, jsme na vrcholu magneťáčku u nemocnice, ještě se stačím zeptat Léni, jak na tom je a pak už jen svěšuji nohy. CHYBA! Tady to chtělo ještě zabrat a jet s nimi co nejdál, je tu sjezd, ve kterém balík mizí, cítím, že za sebou mám ještě nějaké borce a tak věřím, že se společně svezeme. Hradec jedu s Tomášem Habětínem (HIC) a Colemanem (SOS), je tu ještě Eda Pinkava, ale ten si v pohodě docvakává grupu před námi, která se zase vytvořila odpadnutím z čela a kde je i Alánek a Léňa. Jo tam jsem měl být :-( Ale nedá se nic dělat, pokračujeme ve třech, v Hostomicicíh si nás sjíždí ještě jeden borec s Camelbagem, který ale na Babu nasazuje svoje tempo a odjíždí. Před studánkou fandící tým v podobě Petronie a Kamene úrazu. Díky!
Jedeme vcelku výlet, Tomáš přede mnou, Coleman si jede svoji frekvenci s mírným odstupem za námi a až vrcholky kopců si nás sjíždí. Rozbitým sjezdem do Bukové a do Pičína, kecáme co dál, budeme čekat na skupinku za námi? Před Hluboší mezi poli odjíždím s Tomášem, Coleman se dostává do nějaké krize, před námi Camelbag, ale i něco orange... Sjedeme si je? Ale ne, za námi se řítí nějaká grupa, počkáme na ně a sjedeme si je tak i tak. Ještě, že jsme počkali, je zase veseleji, do Jinců se točíme v kolotoči, sjeli jsme Camelbag, odpárali Colemana :-( a za Jincemi, za přejezdem najednou Alánek, který evidentně není ve své kůži. Následující nechutné stoupání je pro mě málem konečná, odpadám, odpadám, ale pak nějakým zázrakem ve sjezdu na Běštín ještě tahám špici, začínám cítit pocukávání v pravé noze, tak záchranou je mi ledová voda z podaného bidonu od našich holek v Hostomicích. Díky!
Alánek se probudil a tahá špice směr Neumětely, ale v dálce za námi už policejní motorka oznamující, že druhý balík je tu. Další stojka směr Housinské sedlo a je tu Vitas, Holanďan a jemu podobní :-). Bohužel se ozývá i známý hlas: „A mám Tě Kolíkáči!“, s hrůzou trhám hlavou a on to legendární Mirek Zbuzek :-). Je rozjetý a tak se děsím toho, že nás jen převálcuje a zmizí s druhým balíkem. Ale to se nestane, zvolňuje a tak v těsném závěsu hltáme ty procenta sklonu. Sjezd do Bykoše, Alánka ještě slyším za sebou, věřím, že se zahákne, Mirek je plný sil a tak se stává naší mašinkou. Za Bykoší se to zase začíná zvedat, ztratil jsem veškerou závodnickou chuť a jen tupě hákuji Míru, který musí i chvílemi čekat. Sjezd do Měňan, Alánka a Camelbag jsme vytrousili, motám se do cíle. Řvu na Míru ať jede sám, jen zdržuji, ještě ty schody do nebe v Litni, tam mě čapnou křeče a můžu to zapíchnout úplně.
Skuhrov, Hatě, Hodyně, Svinaře óóó jak se to rýmuje, dnes to proklínám, stále visím za předsedou CK Záluží a vím, že ani letos ten cílový brdek do Haloun nebude ode mě pojat závodnicky. Domlátil jsem to tedy nějak do cíle, ale radosti z toho moc nebylo. Tak ještě, že se můžeme zchladit ve stínu pípy a čekat na vyhlášení v družné zábavě :-)