Tak jsem se opět po roční odmlce zúčastnil Brdského švihu. Loni jsem dal přednost triatlonu na Kleštěnici a předchozí dva ročníky jsem jel. Zejména ten v roce 2005 byl pro mě velice významný, jel jsem ho s Kolíkáčem a zjistil jsem, že také existují nějaké Šlapky, následně z toho vznikla kolikrát velice povedená spolupráce na maratonech ve skupině B. No jako úvod to stačí a jdeme na závod.
Na start jsem jel 20 km na kole, jako rozjetí to bylo akorát. Prezentace, občerstvení a jdeme na start. Podle propozic se mělo jet po startu pomalu za zaváděcím vozidlem do Řevnic na ostrý start. Houby. Už nad Řevnicema lepim první díru, spurtuju padesátkou zpátky do balíku, ve sjezdu trochu odpočinek a je tu řevničák. Čelo je tak 100 metrů předemnou,takže žádná pohoda, opět dřu jako blázen, do toho kopcce jedu 28km/h, na tepáku přes 180, to je teda začátek. Do balíku se nakonec dostávám na pokraji kolapsu. Naštěstí se moc nejede, něco kolem 21km/h, takže stačím částečně regenerovat. Asi 2 km před vrcholem za to někdo vepředu bere, balík se natahuje, řídne a první nešťastníci (mezi nimi i já) ho opouštějí. Ne tak ovšem Kolíkáč. Koukám na to jako blázen, co ten chlap má za formu. V pátek si dá 160km proti větru, v sobotu 60km proti větru, v neděli 30km na start. Tiše jsem doufal, že bude unavený a budu mu alespoň trochu soupeřem, ale podobně jako na Rampušákovi absolutně nemám nárok. No nic, jedu si svoje tempo až na vrchol, tam dáváme dohromady asi osmičlenou grupu a valíme to na Mníšek. Před námi nikdo v dohledu a je tu ten nepříjemný brdek za Mníškem. Ten nesnáším, když tu jezdím sám tak tu vždycky fouká proti, teď bych si rád odpočinul po řevničáku, ale ostatním se odpočívat nechce, tak visím na konci, hlavně neztratit kontakt. To se daří a za Novou Vsí se začíná konečně střídat. Až do Dobříše celkem pohoda, sjeli jsem asi dva odpadlíky. V Dobříši se naše skupina ale úplně rozpadá, ne díky nástupu, ale protože ti vepředu zapoměli odbočit, já trasu znám, takže na ně řvu a jedu správně. Někteří to otáčejí a někdo to vzal asi až další odbočkou. Za kostkama na konci města se nás dává dohromady asi šest a míříme na Hradec, jede se hodně svižně, ale přijatelně. Jak si tak libuju, jak jsem ten Hradec pěkně uvisel, tak skoro nahoře, posledních 200metrů tam kde je největší sklon, se prudce zrychluje, ti chlapi se asi zbláznili, naštěstí jsem to vydržel, ale další asi tři kusy to nestrávili. Do Hostomic padáme ve čtyřech, dál směrem na Babu se jede spíš údržba, občerstvujeme se.
Hned na začátku stoupání ale kolegové nasazují tempo, které nemohu akceptovat, nechávám je odjet a celý kopce jedu sám. Pomalu očekávám čelo druhého balíku, před dvěma lety mě dojeli nahoře na Babě, letos mě tam ale dojíždí jenom zbytek rozpadlé skupinky z Dobříše. Pánové se ale snaží, jedeme parádně, střídá se a tak ani v Jincích ještě nejsme dojeti. Hned na začátku stoupání za Jincema vidím dvě zatáčky nad námi oranžové zjevení. Je tam ve skupince Kolíkáč a dokonce i Alánek !!!! To mi dodalo neskutečně energie, do kopce dupu co to jde, předjíždíme polomrtvého pekelníka Petra Pohořalého a nepatrně se ke skupince před námi přibližujeme. Pod námi se ale objevuje čelo druhého balíku. Taktika je jasná, musím vyjet nahoru dřív, než mě dojedou, tenhle expres totiž v kopci cestující nebere a na rovině pod Housinu se s nima svézt. Kopec tedy jedu obdobně jako KPO časovku, nahoře mám ještě rezervu a dojíždí mě až v Běštíně. Žádná výhra to ale není, Vitas,Kakač, Hájek a další se prostě rozhodli, že po rovině nepojedou, asi nemají proč, zezadu už je nikdo nesjede, tak se šetří do kopců, špice tedy většinou taháme my z prvního balíku, několikrát se objevuju na špici, snažím se trochu zrychlit, nikdo ale nereaguje, tak se před Neumětelema znechuceně zašívám na chvost skupiny. Směrem do Neumětel se to ale trochu rozjíždí, vesnici prolétáme padesátkou a při nájezdu na Housinu už máme Kolíkáče a spol. jako na dlani.
Na začátku kopce je dojíždíme, vím že o mě nemá tušení, tak když se v háku za Vitasem kolem něj proženu, stihnu ještě zakřičet \"A mám tě!!! \" :-) Setrvačností se ještě na začátku kopce držím ve skupině, jak ale přibývají procenta, tak expres opouštím, tenhle vláček totiž černé pasažéry v kopci vysazuje bez možnosti návratu. Únava už je pořádně znát, tak mi bohužel ujíždí i skupinka, co jsem s ní jel od Baby. Před Bykoší se tedy dáváme dohromady s Kolíkáčem, Alánkem, a Camelbagem. Ani nevím kde jsme ztratili Alánka, ten tedy dnes není ve své kůži, v obvyklé formě by byl tak deset minut před námi, ve sjezdu do Měňan odpadl i Camelbag. Do Litně je to celkem po větru, daleko před námi nikdo, takže už se s Kolíkáčem jen snažíme, aby nás nedojel nikdo zezadu. Brdek v Litni v klidu vyjíždíme a už míříme do cíle. Cílový kopeček už jedu sám, Kolíkáč je po těch svých protivětrných objemech z předchozích dnů v dost dezolátním stavu, kousek před cílem se mi ještě podařilo přespurtovat jednoho člověka, ten už se ale bohužel vyjížděl po závodě takže nic, musel jsem vypadat jako blbec :-)
Dojmy: pěkně jsem si zazávodil, žádný propadák jako třeba na Slapech to pro mě nebyl, žádná větší krize mě nepostihla, takže mám jenom ty nejlepší vzpomínky, Brdský švih je prostě nádherný závod, navíc pro mě na takřka domácí trati. Kolíkáč sice dojetý, ale kdyby byl odpočatý a já se nesvezl s čelem druhého balíku, tak bych ho viděl zase až v cíli, v tom prvnim kopci mi odjel rozdílem třídy.