Šlapky dneska zahájili závodní sezónu 1.Pražským zimním maratónem, ale místo zimní bych volil blátivý, bahnivý a ledovkový a to z tohoto důvodu: Na start přijíždím těsně před desátou a počasí je skoro jarní svítí sluníčko a uvažuji i o odložení zimní bundy, což však nakonec nerealizuji. V místě u startu poblíž sanitky se pak setkávám se Šemíkem, Kolíkáčem, dále přijíždí Indurian, který nás jen morálně povzbuzuje, ale závodu se neúčastní. Taky přišel Soused s rodinou a fotoaparátem, aby provedl kvalitní fotodokumentaci. S přibližující se půl jedenáctou, tedy časem startu se zvedá nervozita. Projíždí autobus jak nám pořadatelé stále zdůrazňují a už je tu start. Hned po startu se ženeme do prvního stoupán kolem Julisky k Martinovy, za Martinem přichází jedna z nebezpečných pasážích, sjezd do Šáreckého údolí. Kousek jedu a pak jdu a kloužu směrem dolů stejně jako všichni borci v mé blízkosti. Zde mi ještě Kolíkáč se Šemdou dýchají na záda. Po ledovém sjezdu kousek šotolinky a je tu druhé už podstatně horší stoupání zahrádkářkou kolonií směrem k Horoměřické ul. Zde je to dost prudké a já se chci otestovat a tak to peru co to jde. Zde jsem nejspíše urval Kolíkáče se Šemíkem. Nahoře jsem v celku v pohodě a tak jedu stále co to dá. Zatím je i slušný povrch bez bahna. Následuje sjezd po asfaltce směrem zpět do Dejvic, ale jen kousek a už jsme na šotolince směr Horoměřice a zase do kopce. Po tomto výjezdu přichází první bahno-ledo chuťovka a během cca 1000 m jsem jako prase. Poté je klidná pasáž přes Horoměřice, Statenice -Lichoves-Velké Přílepy, kde se střídá asfalt, bahno led no prostě krásná cyklistika. Od Velkých Přílep k Okoři je to jedno velké kluziště a už jsem zpozoroval i nějaké pády. Bahno už přestávám vnímat a soustřeďuji se jen na led abych nešel na hubu. Následuje brod na rozvodněném potoku. No hlavně se v něm nevykoupat. Zvládnuto a pokračuji dál Blížím se k Okoři a jsem zvědav na bufet. Pití neberu a jen banán a tyčku. Už mne zdraví Soused a pořizuje fotografii. Tak a jsem za půlkou špinavý, ale zatím žiji a jedu. Za Okoří se terén nijak zvlášť nemění, k mému překvapení mě osobně se stále jede vcelku dobře a tak to stále zkouším jet. Pak je několik pasáží silnice-bahno a opět vjíždíme do lesa, kde je to samý led. Cestou sesedáme a přes zledovatělý hup se s několika dalšími borci snažíme dostat sebe i kola. Podařilo se a po ledovém povrchu stoupáme do kopce. Následuje rovinka v lese a zde chvilková nepozornost a už se válím na levém boku. Nasedám a frčím dál.Vyjíždíme rozbahněnou rovinku s kouskami ledu kolem letiště a já se válím podruhé. Tentokrát přes řidítka, potlučená levá holeň a část těla v kaluži. No čistější už asi nebudu, kór po zdolání bahnivé vložky na konci této rovinky. Mám na kole snad 10 kg bahna. Přejezd přes hlavní do Divoké Šárky bez problému a pokračujeme lesem směrem k cíli. Přichází další pekelný sjezd k Šáreckému potoku. Nejdříve po louce a pak po ledě. Prostě super. Následně podél potoka až na Jenerálku a Šáreckým údolím k poslednímu stoupání zpět k Martinovi. Vzhledem k terénu slézám z kola a běžím. V polovině kopce stojí pořadatelé a sdělují pořadí. Zaslechnu něco o 56 a tak si říkám být do 60 by bylo super. Snad mě v závěrečném sjezdu nesjedou 4 lidi. Po výběhu nasedám na kolo a jedu dolu co to jde. Poslední zatáčky a jsem v cíli. Jsem 56 celkově a jedenáctý v kat. jsem spokojen vyčerpán a zabahněn. U hasičů omeju kolo, rozloučím se s Kolíkáčem, který už dorazil a jedu se domu odbahnit. Po odbahnění dva řízky a kotel brambor s pivkem a už je dobře. Vše špatné zapomenuto a už budou jen vzpomínky.