Ráno 13.5.2006 se sjíždíme s ostatníma Šlapkama na Přerovském náměstí, kde po krátkých proslovech začíná naše celodenní 221 km dlouhé trápení na závodě Kelly's Mamut Tour 2006. Původně měla trasa měřit 215 km, ale pořadatelé nám hned v úvodu zvedli náladu objížďkou na trati, která přidala 6 zatraceně dlouhých km. V 08:00 jsme tedy odstartovali a i když měl být ostrý start až za Přerovem, začalo se hned podle mě docela zostra. A tak kolem sochy Mamuta projíždím schován někde ve 2/3 balíku a zářící helmu Kolíkáče mám před sebou a kleji, že asi tempo neudržím a je po spolupráci naší skupiny. Naštěstí se z této spíše psychické krize brzo dostávám a na Slavkov už stoupám v čele naší malé skupiny, kde je Jura, Miki a Kolíkáč. Jelikož mi poslední dobou kopce docela jdou, tak s dvěma místními borci, kteří zdejší stoupání znají, uháním vpřed a naši grupu nechávám pro tyto okamžiky osomacenou. Na vrcholu stoupání dojíždíme další cyklisty a formujeme se do cca 1-15 členné skupiny, ve které ve sjezdu se nabalují další a další cyklisti až tak podle mě na 20 borců, kteří to valí dolu slušnou rychlostí a já jelikož nejsem zrovna sjezdař 1. třídy odpadám a poblíž Oder mne dotahuje Kolíkáč a pol. S touto skupinou stoupáme nad Odry a pokračujeme dále k bufetu na 107. km, kde doplňuji jídlo a pití a dále beru jeden bidon pro Miki, který kousek za bufetem předávám a zastavuji abych vykonal potřebu. Když mne míjí Kolíkáč tak na mne řve, že pojedou volňe abych se dotáhl. Nevím co tím Kolíkáč myslel, ale dotahoval jsem je cca 10 km a až díky stoupání jsem je docvakl. Následující část závodu byla díky neustálému vyjíždění a sjíždění malých, jak říkal Jura, brdků dost náročná a naši skupinu nakonec roztrhala, jelikož já jsem začal jet své dá se říc strojové tempo, kterému bohužel Kolíkáč díky krizi nestačil a opět jsme se všichni naposled sjeli až na začátku stoupání na Tesák, kde na mne a Juru Kolíkáč řval abychom počkali a nebo jeli do pr... Ke Kolíkáčovi jsme se na chvíli vrátili, ale pak nás poslal stíhat Miky, která nám ve stoupání odjížděla. S Jurou jsme ji dojeli a na vrcholu jsme byly o něco dřív než Miki a tak jí zde Jura vzal v bufetu bidon a banány, aby jí je poté v dlouhém sjezdu předal a Miki nemusela na bufetu stavět. Bohužel už jsme Miky do cíle nesjeli a její bidon skončil ve stoupání na další prudký brdek a to po dlouhém Jurově vyhrožování, že jej zahodí. Tak se taky nakonec stalo. Cesta pod Hadovnu ubíhala vcelku v pohodě a stoupání na Hadovnu, kde jsme ještě zahlédli záda Miki, jsme také odjeli ještě v pohodě, ale ve sjezdu jsem se šetřil a odpočíval a tak na mne Jura místo stíhání Miki čekal. Děkuji mu. Juru jsem dotáhl po velkém úsilí a znovu jsme začali zdolávat nekončící brdky před cílem. Cca 10 km před cílem mi Jura sděluje, že by závod rád stihnul pod 8 hodin a že máme asi 7:40 a můžeme to stihnout. Na mne přichází trošku krize a tak Juru vysílám samotného s tím, že minuta sem, minuta tam, i když v duchu mne to štve, ale nechci se 10 km před cílem utavit. Kolem se zatahuje a blýská. Snad nezmoknu. Na kostkách mne ještě předjíždějí dva borci, ale už je tu cedule Přerov a já do cíle dojíždím v oficiálním čase 08.02:14. Ty dvě minutky mne štvou, ale nevadí. Těď rychle na pivko a vyhlížet ostatní. Najednou je v cíli i Kolíkáč a musím uznat, jak jsem ho opouštěl na Tesáku, tak jsem si myslel, že mu nadělíme větší odestup. Prostě je taky borec a z krize se rychle oklepal. Po dojezdu rychle zkulturnit na ubytovnu a poté na večeři, vyhlížet dojezd pomalejších Ślapek a večer na zasloužené pivko. Byl to super závod a výborně fungující orange express, kterému tímto děkuji za svezení a zážitek. Dále děkuji Jurovi, že mne dotáhl do cíle a budu se snažit mu to na Rampušáku co nejvíce vrátit. Takže za měsíc hurá na Rampušáka.

Údaje z mého HACU:
Ujeto: 220,37 km
Rychlost: 27,62 km
Tep prům.: 132
Tep max.: 165 (já to snad nikdy pořádně nevytáhnu nahoru)
Kadence prům.: 62
Kadence max.: 105
Nastoupané metry: 2925 m